28.11.1695 Byl popraven Jan Sladký Kozina

V červenci 1695 začala vojenská akce proti neposlušným chodským vesnicím. Několik iniciátorů povstání bylo zatčeno. Mezi nimi i Jan Sladký Kozina.

Jan Sladký řečený Kozina se narodil 10. listopadu 1652 v Újezdě na Domažlicku. Přídomek Kozina získal podle statku, na němž hospodařil a kterému se tradičně říkalo „u Kozinů“. V Újezdě žila ještě jedna rodina Sladkých, pro odlišení byli podle své usedlosti označováni Rosochové.

V roce 1678 se Sladký-Kozina oženil s Dorotou Pelnářovou z Újezda. Měli spolu šest dětí, vesměs synů, z nichž čtyři zemřeli už v dětství. Dědicem hospodářství o zhruba deseti hektarech obdělávaných polí a luk se stal v pořadí čtvrtý syn Adam.

„O životě Jana Sladkého-Koziny nevíme až do roku 1692 nic pozoruhodného. Byl podobně jako ostatní chodští sedláci negramotný, možná uměl trochu číst. Zřejmě byl dosti výmluvný a mezi lidmi oblíbený. Jinak by ho totiž v roce 1692 nevybrali spolu s draženovským rychtářem Kryštofem Hrubým do poselstva k císařskému dvoru do Vídně,“ píše Jan Bauer v knize Co by se stalo, kdyby…

Napoprvé chodskou deputaci v září 1692 přijal ve Vídni sám císař Leopold I., pomenší muž s nápadně odulým spodním rtem, pro Habsburky tak typickým. Jak už měl v povaze, k deputaci se choval navenek vstřícně a s pochopením, což chodských sedlácích vyvolalo klamné naděje. Císař totiž z počátku vyslyšel, ale po Lomikarově stížnosti a po tom, co mezitím Chodové odpírali poslušnost a nepracovali, jim císař roku 1693 uložil poslušnost přísným trestem.

Dne 6. července 1693 začala vojenská akce proti neposlušným chodským vesnicím. Několik iniciátorů povstání bylo zatčeno. „Protože bylo rozhodnuto popravit jednoho rebela,í volba padla na zatvrzelého Kozinu. Byl převezen do Plzně, kam Lamingen přivedl 66 mužů z chodských vesnic s jejich syny, aby 28. listopad 1695 zhlédli exemplární popravu. Místo připomíná pamětní deska na zdi plzeňského pivovaru,“ píše Jan Kvirenc v knize České dějiny – 100 památných míst.

Jan Sladký měl na jakémsi setkání měl říci, že i kdyby měl být popraven, zůstane čestným mužem. Nakonec skutečně byl hrdelní rozsudek popravy oběšení stanoven pouze jemu.

Zdroje: Jan Bauer, Co by se stalo, kdyby…, Jan Kvirenc, České dějiny – 100 památných míst, Jiří London Votruba, O Faustově domě a o starých pověstech českých, www.wikipedia.org