27.9. 1949 Byla zatčena Milada Horáková

Dně 27. září 1949 v půl páté odpoledne byla zatčena Milada Horáková. Její kancelář poté důsledně prohledána s jediným cílem – najít důkazy pro obvinění. Tato významná politička a sociální aktivistka se posléze stala hlavní protagonistkou zinscenovaného procesu...

Milada Horáková byla nejenom českou političkou, ale také sociální aktivistkou. Vystudovala Právnickou fakultu UK, promovala v roce 1926. Angažovala se v ženském hnutí Ženská národní rada. Pracovala na pražském magistrátu, konkrétně na Ústředním sociálním úřadu. Byla členkou České strany národně sociální, a to od roku 1929.

„Po roce 1938 se zapojila do odboje. Spolupracovala s petičním výborem Věrni zůstaneme a Politické ústředí. V roce 1940 byla vězněna na Pankráci, za Heydrichiády v Terezíně. V roce 1944 byla odsouzena na osm let do věznice Aichachu u Mnichova. Po osvobození vstoupila do obnovené ČSNS, stala se poslankyní Prozatímního NS,“ shrnul Jiří Hejda v knize Žil jsme statečně.

V roce 1946 byla zvolená do Národního shromáždění. Svůj slavnostní slib skládala 17. června 1946 a zněl: „Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Po únoru 1949 se stala nepohodlnou, demonstrativně se vzdala poslaneckého mandátu. Dne 27. září 1949 v půl páté odpoledne byla zatčena. Její kancelář poté důsledně prohledána s jediným cílem – najít důkazy pro obvinění.

„Velmi zajímavým místem spjatým Miladou Horákovou je budova s její poslaneckou kanceláří na Fügnerově náměstí č. 6 v Písku, kde byla v rámci jižních Čech s velkou úspěšností zvolena poslankyní parlamentu, přestože řadu důležitých schůzek absolvovala samozřejmě, jak bylo zcela běžné a předvídatelné, v Praze,“ píše Michaela Košťálová v knize Soukromí Milady Horákové.

Po zatčení Horákové následuje v listopadu další vlna zatýkání, především bývalých národních socialistů. Pod vedením sovětských poradců se připravuje „proces s vedení záškodnického spiknutí“  - který proběhne v následujícím roce. A právě Milada Horáková se stala hlavní protagonistkou zinscenovaného procesu. Celkem padly čtyři rozsudky smrti. Horáková ale byla jedinou ženou, kterou v rámci politických procesů popravili.

Krátce nato následovaly další procesy, do nichž se tento hlavní rozvětvil: celkem jich bylo 35, s deseti tresty smrti a 48 tresty doživotí. Proces s Miladou Horákovou byl v tomto smyslu největším v poválečném Československu.

Zdroje: Michaela Košťálová, Soukromí Milady Horákové, Jiří Hejda, Žil jsem statečně, Alena Breuerová a Jarmila Frejtichová, Můj rok 1949, www.wikipedia.org