27.7. 1214 Bitva u Bouvines

Podle mnohých historiků nebyl Jan Bezzemek dobrým panovníkem. Vládnutí ho příliš nebavilo, nezískal si podporu anglických poddaných a dopustil, aby proti němu stáli velmi mocní nebezpeční protivníci. Neuspěl ani v bitvě u Bouvines, která se odehrála v červenci 1214.

Není divu, že Angličané označili období vlády Jana Bezzemka za jedno z nejnešťastnějších. Této své nelichotivé panovnické charakteristice nahrál Jan mimo jiné také soukromým životem. Poté, co kolem toku 1199 anuloval své první a bezdětné manželství uzavřené roku 1189 s Angličankou Isabelou z hrabství Gloucester, se v roce 1200 oženil s mladičkou Bretaňkou Isabelou z Angoulême, která mu dala pět dětí. Jan jí věnoval v podstatě všechnu svoji pozornost.

„Byť prý neopomíjel ani permanentní avantýry, takže měl mnoho levobočků. Proto přehlédl, že jeho sňatek s Isabelou vyvolal v jejím rodišti proti němu postání. Bretaň byla totiž známá svým, dávným přátelstvím … proti anglickému králi,“ píše Stanislava Jarolímková v knize Světové osobnosti, jak je (možná) neznáte.

Povstání inicioval mocný francouzský šlechtic Hugo. Ten byl původně se zmíněnou Isabelou zasnouben a nechtěl si nechat Janovu „krádež“ snoubenky líbit, postěžoval si tedy francouzskému králi Filipu II. Augustovi, jenže mu dal za pravdu, a přislíbil pomoc. Pozval proto Jana nejprve k soudnímu projednání oné „krádeže“ Hugovy snoubenky, což ovšem byla pouze záminka. Když se zločinec nedostavil, začal brousit meče.

Následně Filip II. zvítězil 27. července 1214 u severofrancouzského Bouvines nad koalicí tvořenou Anglií, Německem a Flandrami, a tím, že konečně mohl připojit ke své říši téměř všechna francouzská území Plantagenetů, oslabil tím pozici Jana Bezzemka. Šlo skutečně o velkou bitvu, se kterou se nevyrovná snad žádná v tehdejší době.

Jako první se do útoku vydalo křídlo spojenců. Francouzi ale prolomili vlámské linie až se křídlo úplně rozpadlo. Francouzi potvrdili svou zkušenost a kvalitu. Bitvy se neúčastnili žádní pěšáci. Filip dále seřadil pěchotu před svou kavalérií a očekával útok. Spojenci se vrhli na francouzský střed a bojovali. Francouzi zakolísali, několik mužů se dokonce dostalo až ke králi Filipovi, měl ale kvalitní výstroj, a hlavně šikovné rytíře. Francouzi nakonec vyhráli, těžili s přicházejících posil ze dvou vítězných divizí.

„Z drtivé porážky u Bouvines se ani Ota Brunšvický už nikdy nevzpamatoval. Udržel sice nezávislost svého panství na severu Německa, ale to jen proto, že na něj přestal Fridrich Štaufský útočit. Čtyři roky po bitvě Ota Brunšvický zemřel. Fridrich se vrátil do Itálie, kde měl úplně jiné zájmy. V následujících dvaceti letech o něm bylo za Alpami slyšet jen zřídka,“ píše Vlastimil Vondruška v knize Přemyslovská epopej II.

Zdroje: Stanislava Jarolímková, Světové osobnosti, jak je (možná) neznáte, Vlastimil Vondruška, Přemyslovská epopej II., www.wikipedia.org, https://virily.com/