27.11.1763 Zemřela Isabella Parmská

Isabella Parmská byla první manželkou Josefa II., kterého svou krásou uchvátila. Svatba se konala ve Vídni. O tři roky později ale manželka panovníka po druhém porodu zemřela.

Isabella Parmská byla velice krásná, inteligentní a vzdělaná dívka. Stát se manželkou budoucího vladaře rakouské říše bylo samozřejmě snem mnoha princezen jiných panovnických dvorů v Evropě. O Josefa se například ucházela neapolská královská rodina, ale jejich dvě dcery prý neoplývaly takový osobitým šarmem a spanilostí, aby rakouského následníka zaujaly.

Chladný a rozumově založený Josef byl naopak okouzlen, když mu ve Vídni ukázali portrét parmské princezny. Svým půvabem ho doslova učarovala. „Císařovna Marie Terezie a Isabelliny rodiče sice sňatek domluvili, ale bez toho, že by se svých děti ptali. Byla to povinná cena, kterou často nedospělé děti platily za život na společenském výsluní a v přepychu,“ píše Vladimír Liška v knize Ženy českých panovníků 2.

Ani Isabella Parmská nebyla nadšená, že se má stát manželkou muže, kterého nikdy neviděla a nic o něm nevěděla. A to byl Josef celkem pohledný muž a navíc i téměř stejného věku jako jeho parmská nevěsta. Isabella svůj názor na muže vyjádřila ve stati „Traité sur les hommes“. Ráda se totiž zabývala filozofickými úvahami. Tehdy nedlouho po svém sňatku, napsala: „…muži jsou užitečné bytosti vybavené především samolibostí a egocentrismem. Vědomí méněcennosti je vede k tomu, aby ženy zotročovali.“

Snědá, vážná žena s černýma očima a tmavými vlasy byla inteligentní, což nebylo možné říci o tehdejších jiných princeznách, jež dávaly přednost zábavě, zahálce, povrchnímu tlachání, spoléhaly se pouze na svůj urozený původ nebo bohatství svých vznešených rodů.

Josef se s Isabellou poprvé setkal v říjnu 1760 v Laxenburgu. Snoubenka ho uchvátila. Měl pocit, že před ním stojí dokonalá žena, u které se krása spojila s překvapivou duchaplností. O pár dní se ve Vídni konala svatba. Radost ale netrvala dlouho. Obě dcery, které Isabella přivedla na svět, tak zemřely krátce po narození.

„V závěru druhého těhotenství, v roce 1763, Isabella onemocněla neštovicemi, dítě krátce po porodu zemřelo a po pěti dnech vydechla naposledy i jeho matka, Isabella Parmská. Je zvláštní, že svou smrt předpověděla, jako by si přála zemřít,“ píše ještě Liška.

Zdroje: Milena Lenderová, K hříchu i k modlitbě: Žena devatenáctého století, Vladimír Liška, Ženy českých panovníků 2, www.habsburger.net