27.1.1945 - Osvobození koncentračního tábora Osvětim

Stovky vězňů čekaly ke konci druhé světové války na osvobození koncentračního tábora v Osvětimi. Když se nacisté dozvěděli, že se blíží rudá armáda mnoho Židů ještě stihli postřílet.

Vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu otevřeli brány koncentračního tábora v Osvětimi 27. ledna 1945. Vězni je vítali jako osvoboditele. „Je to paradox, když vojáci formálně zastupující stalinistický totalitarismus přijeli na pomoc vězňům nacistické totality,“ píše se nyní na internetových stránkách muzea Osvětim, které se nachází na místě, kde byl koncentrační tábor.

Rudá armáda získala podrobné informace o Osvětimi teprve po osvobození Krakova, a proto se nemohla dostat k branám Osvětimi dříve. Na osvobození čekali vězni nejen v hlavní táboře, ale také v pobočných - Monowitz a Birkenau. Během bojů, které osvobozování táborů doprovázely, zahynulo přes 230 sovětských vojáků. Většina z nich byla pohřbená na obecním hřbitově v Osvětimi.

V hlavním táboře sovětští vojáci objevili mrtvoly asi 600 vězňů, které nacističtí vojáci postříleli, když se dozvěděli, že se blíží protivník a museli proto utéct. Další vězni umírali kvůli vyčerpání. Německé stráže prý několik dnů před osvobozením dostaly také rozkaz zničit krematoria a plynové komory. Desítky tisíc vězňů, kteří byli schopní chodit, z tábora nacisté vyhodili a byli donucení k pochodu smrti do jiných táborů v Německu.

Osvětim je dodnes nejznámějším koncentračním táborem. Zahynuly tam stovky tisíc Poláků, ale i Židé z dalších evropských zemí, kteří byli vězněni v otřesných podmínkách a mnoho jich bylo zabito v plynových komorách. V nich bylo možné podle některých zdrojů denně usmrtit až šest tisíc lidí. Od založení tábora v roce 1940 se podařilo utéct jen hrstce vězňů schopných vyprávět o hrůzách, co se tam děly. V Osvětimi bylo zavražděno přibližně 1,1 milionu mužů, žen a dětí. Více než devadesát procent z nich byli Židé.

„V poslední chvíli nám změnili trest smrti na doživotní vězení v Osvětimi a byli jsme vydáni k pekelným branám koncentračního tábora. Tam jsme ještě měli být vyslýcháni. Při příjezdu jsme se museli svléct do naha. Ostříhali nás a oholili. Od té doby jsme neměli žádná jména. Vedli nás pod čísly, která nám vytetovali na ruku. Já 39934 a moje matka 39933,“ vzpomíná jeden z přeživších.

Historici odhadují, že v nacistický koncentračních a vyhlazovacích táborech celkově zahynulo přes deset milionů lidí. Procesy s nacistickými válečnými zločinci proběhly v prvních poválečných letech. „K nejznámějším patřily norimberský a osvětimský. Usvědčených a odsouzených bylo sice přes tisíc zločinců, avšak mnoho viníků lidské spravedlnosti uniklo. Někteří dokonce dožili v Německu, aniž by byli odhaleni. Jiní uprchli do USA nebo Latinské Ameriky, kde se po zbytek života skrývali,“ píše František Emmert v knize Holocaust.

Zdroje: www.auschwitz.org, www.bbc.com, František Emmert: Holocaust, www.hmd.org.uk, www.hmd.org.uk, www.funeralwise.com, www.time.com