26.5. 1876 Zemřel František Palacký

O pohřbu Františka Palackého se hovořilo jako o královském a nejvelkolepějším od skonu Karla IV. V ulicích bylo asi sto tisíc lidí. „Otec národa“ zemřel 26. května 1876.

František Palacký se narodil na samém sklonku 18. století, přesně 14. června 1798 v Hodslavicích. Přišel na svět jako páté z dvanácti dětí místního učitele, který si velice přál, aby šel František v jeho stopách. Palacký však po studiu evangelického lycea zvolil kariéru vychovatele, a pronikl tak do vyšších společenských kruhů.

Vzdělávám se sám, zajímala ho historie, literatura a jazyky, kterých nakonec ovládal dvanáct. Od roku 1848 se aktivně věnoval politice. „Mezi Čechy měl nebývalou autoritu. Také jeho osobní život byl docela šťastný, roku 1827 se oženil s podstatně bohatší dívkou Terezií Měchurovou. Sňatek ale nemotivovaly peníze a Palacký svou volbu nehodlal změnit, přestože Terezie trpěla srdeční vadou a mnozí mu sňatek rozmlouvali,“ píše Marie Michlová v knize Smrt a pohřby slavných.

Manželům Palackým se narodily dvě děti. Budoucí přírodovědec Jan a dcera Marie, která se provdala za Františka Ladislava Riegera. Terezie nakonec žila poměrně dlouho a zemřela až v srpnu 1860 ve třiapadesáti letech. Svou manželku přežil Palacký o šestnáct let.

Téměř do posledního dne pracoval na svém historickém díle. „Avšak 7. května 1876 musel ulehnout a 26. téhož měsíce zemřel. Jeho smrt byla očekávaná, již delší dobu působil vyčerpaně, trpěl dušností a kašlem, avšak nakonec jeho skon způsobil ve společnosti překvapení. Léčil se především morfinem, denně si měřil a zapisoval teplotu,“ uvádí ještě Michlová.

Hned po zveřejnění zprávy o smrti přiběhla k jeho bydlišti spousta lidí, na mnoha domech byly vyvěšeny prapory, telegrafický úřad zprávu o úmrtí rozesílal do větších obcí. Druhý den reagovaly na úmrtí všechny deníky smutečním oznámením. „Jako nemnohým smrtelníkům, popřáno mu bylo, aby dílo veliké vykonal od prvních počátkov až k samému téměř završení, aby týmž okem, jež zřelo na zříceniny z věků nepříznivých, spatřoval i také budovu novou, kteréžto sám byl stavitelem nejpřednějším. Budova ta jest duchovní život národa českého,“ zaznělo na příklad v nekrologu, který vyšel ve Světozoru.

Pohřeb se dokonce posunul o jeden den na 31. května, aby stihli přijet i lidé ze vzdálenějších míst. A protože se dopředu vědělo, že pohřeb bude opravdu velkou událostí a národní manifestací, náklady na sebe vzalo město Praha. „Po smrti byla sejmuta posrmrtná maska a odlitek ruky. Rodina se s Palackým rozloučila už 26. května na soukromém církevním obřadu, poté bylo tělo převezeno do malé zasedací síně Staroměstské radnice, kde byla vystavena zdobená rakev se skleněným víkem, přes které bylo vidět nebožtíka. Síň zdobily svícny, exotické květiny i baldachýny. Během dvou dnů dorazilo kolem čtyřiceti tisíc lidí,“ píše ještě Michlová.

Až 30. května se provedla pitva a byl vyjmutý mozek, který se uchoval jako památka a kuriozita. Pohřeb se konal o den později. Pohřební průvod byl precizně zorganizovaný. Každý spolek, delegace, skupina studentů a profesorů měla přesně určené místo. V ulicích bylo asi sto tisíc lidí. Pohřební vůz táhlo šest vraníků a šli za nimi příbuzní. V poledne průvod dorazil na Karlín, kde ho vítaly dívky v bílých šatech, přes které měly černé šerpy. Od Invalidovny se vydal pohřební vůz do dalších obcí, které byly smutečně vyzdobené. O tomto pohřbu se ve společnosti hovořilo jako téměř o královské a nejvelkolepější od úmrtí Karla IV. Palacký byl pohřebný na hřbitově v Lobkovicích.

Zdroje: Marie Michlová: Smrt a pohřby slavných, Marek Nekula: Smrt a zmrtvýchvstání národa, www.wikipedia.org

Artefakty z této doby můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.