26.3. 1891 Generál Vojtěch Boris Luža

Jako jediný československých generál padl během druhé světové války se zbraní v ruce. Dodnes patří v Uherského Brodu mezi nejvýzmanější rodáky. Legionář Vojtěch Boris Luža se narodil 26. března 1891.

Po studiu na Zemském vyšším reálném gymnáziu ho přijali na České vysoké učení technické v Brně na obor elektronické inženýrství. To však nedokončil, protože byl 15. července 1914 povolaný k 35. plzeňskému pěšímu pluku a hned na podzim ho poslali na ruskou frontu jako velitele čety. V srpnu 1915 skončil v zajateckém táboře poblíž Tarnopolu a posléze se přidal k srbské armádě. Do československého vojska pak vstoupil v lednu 1917 poté, co se vyléčil ze zranění. Účastnil se památné bitvy u Zborova.

U armády zůstal i po válce a postavil se do čela 5. pěšího pluku TGM se sídlem v pražském Smíchově. Studoval na vysoké válečné škole a dočkal se povýšení na plukovníka generálního štábu. V roce 1937 dokonce na divizního generála a jmenovali ho zemským vojenským velitelem v Brně.

„Funkci vykonával až do likvidace československé armády v létě 1939. Dne 30. června 1939 byl propuštěn ze svazku československé branné moci v hodnosti divizního generála a posléze zařazen k Zemskému úřadu v Brně, od 1. prosince 1939 do 31. března 1941 byl zaměstnán jako zástupce zemského přednosty technické služby pro Moravu, poté odešel na vlastní žádost do výslužby,“ uvádí Internetová encyklopedie dějin města Brna.

Poté se připojil k protinacistickému odboji. Během druhé světové války bylo zavražděno Němci 24 československých generálů. Se zbraní v ruce padl jediný, a to právě generál Luža. „Představitel odboje Rady tří, Vojtěch Boris Luža, se s poručíkem Josefem Korešem přesouvali z Prahy na Vysočinu. 2. října 1944 dorazili v dešti po vysilujícím pochodu do obce Hřiště nedaleko Přibyslavi. Protože si chtěli odpočinout, pořádali o pomoc místní, starosta je odkázal na hostinec,“ popisují tehdejší události Roman a Milan Plchovi v knize Tajemná místa nacismu.

Starosta se obával, zda nejde o provokatéry a nahlásil je četnickému strážmistrovi, kterého potkal. Ten si vyžádal posily z Přibyslavi a ve třech se zbraněmi v rukou vtrhli do hostince. Strhla se přestřelka, ve které byl generál Luža na místě zastřelen, poručíkovi Korešovi se podařilo uprchnout, ale na poli se zastřelil.

„Strážmistr byl sám z celé situace vyvedený z míry, uváděl, že v životě nikoho ještě nezastřelil. Následovalo nahlášení gestapu a teprve potom vyšlo najevo, kdo v boji padl. Zpráva se rychle rozšířila a Rada tří rozhodla o vykonání pomsty. Dvanáct členů partyzánské skupiny Čapajev včetně syna generála Luži přepadla večer 26. října 1944 četnickou stanici na náměstí v Přibyslavi a po vynesení rozsudku všech pět českých četníků odvedli postupně do sklepa, kde je zastřelili. Jen jednomu se podařilo přežít,“ píší ještě Plchovi.

Zdroje: Roman Plch a Milan Plch: Tajemná místa nacismu, www.ub.cz, https://encyklopedie.brna.cz/