25 let hledání s detektorem kovu…

Dvacet pět let hledání s detektorem je už pěkná řádka let. Proto se jeden americký hledač rozhodl tuto dlouhou etapu zmapovat a zveřejnit…

1974 až 1975

Všechno to začalo v prosinci roku 1974 na dovolené u mé babičky v Remingtonu (Virgínie). Jednou k ní na večeři zavítal i Willie Corbin, známý to hledač relikvií z občanské války. Během večera se rozpovídal i o tomto koníčku. Jeho historky mě tak zaujaly, že jsem se s ním domluvil na společném hledání. Willie vlastnil starý detektor kovu. Už si nepamatuji název výrobce, ale vím, že musel použít sluchátka, protože detektor neměl reproduktor. Vzal mě na pozemek, kde stojí od roku 1931 střední škola. Během války tu měli vojáci ležení. Stačila chvíle a Williemu se podařilo najít několik stříbrných mincí např. Mercury desetník. Tento koníček mě opravdu chytl. Byl jsem rozhodnutý si pořídit svůj vlastní detektor kovu. Bohužel, můj první hledačský parťák zemřel v osmdesátých letech a nestačil mě naučit všechno ze svého hledačského umu.

Svůj první detektor kovu jsem si koupil v Pensylvánii. Byl to White's Coinmaster III, jednotka TR bez diskriminace. Jednou z mých oblíbených oblastí se brzy stala Noxamixon střední škola v Revere (Pensylvánie). Dnes už je z ní bytovka, ale pořád vypadá spíše jako škola.  Dozvěděl jsem se o ní od mé maminky, která tady studovala. Našel jsem zde obrovské množství stříbrných mincí, na jeden tah dokonce sto kusů. Jednou se mi dokonce stala taková malá kuriozita. Během jednoho hledačského odpoledne jsem našel půlku prstenu a teprve o několik let později zbývající část. Kromě toho jsem objevil i několik církevních medailonků se svatými.

1976 až 1978 (Utah)

V únoru rok 1976 jsme se přestěhovali do Tooele (Utah). Vlastně sedmnáct kilometrů jižně od Tooele, kde se v těsné blízkosti nacházelo dvacet vojenských komplexů postavených během II. světové války. Tato oblast byla opuštěná od roku 1958. Udělal jsem všechno proto, abych co nejdříve získal úplnou mapu. Pořád jsem vlastnil ten samý detektor, s kterým jsem začínal hledat i zde. Už si přesně nepamatuji, co všechno jsem v této oblasti našel, ale bylo toho více než v Pensylvánii. Navíc se mně poprvé podařilo objevit stříbrný dolar ukrytý jen jedno centimetrovou vrstvou hlíny.

Brzy se do naší party hledačů připojil i Jeff Herke, povoláním meteorolog. K hledání se vlastně dostal také díky své profesi, protože se často pohybuje v terénu. Netrvalo dlouho a také si pořídil svůj první detektor kovu - Compass Relic Magnum 6. Od té doby se z nás stali neoddělitelní parťáci. Chodili jsme spolu hledat skoro každý víkend. Našli jsme si i řadu nových oblastí, kam jsme jezdili. Vůbec první se nalézala asi třicet kilometrů od Salt Lake City.

Během roku 1976 jsem koupil další detektor, tentokrát White’s  500-D a to od Chucka Morrise v jeho prodejně ve městě Salt Lake City. Tento model byl v této době velmi populární a poprvé jsem ho viděl v časopise o hledání pokladů. Princip jeho fungování byl pozoruhodný. Používal jsem jen sondy o velikosti šest až osm palců. Lovil jsem s ním jen příležitostně, ale byl to docela dobrý detektor. Pamatuji si, že jsem ho viděl vystavený ve vitríně prodejny a všude kolem něj byly mince a relikvie, jím nalezené. Docela inspirativní pohled.

1978 až 1980 (Aljaška)

Před mou cestou na Aljašku jsem ještě navštívil své příbuzné v Pensylvánii. Uspořádali jsme velký piknik a moje babička vyprávěla o svém dětství. Vzpomněla si na jedno místo, kde stávala stánek se zmrzlinou a hrála tam kapela. Poblíž se nacházel les. Vykládala to tak hezky, že jsem se tam nakonec vydal i s detektorem kovu v kufru mého auta a udělal jsem dobře. V tom lesíku jsem nalezl několik stříbrných mincí včetně pár nikláků.

Nicméně, můj přesun do Fort Greely  na Aljašce se blížil. Strávil jsem tam celé dva roky, ale musím se přiznat, že jsem hledání zanedbával a to hodně. Objevil jsem totiž obrovské množství dalších výborných aktivit jako např. horolezectví, rybolov, rýžování zlata nebo průzkum arktické tundry. Všechno jsem musel zkusit a tak mně na detektor nezbyl čas, i když pár stříbrných mincí jsem přece jen v blízkosti bývalých kasáren našel.

S Aljaškou mám ale spojený i hodně usměvavý příběh. Vezl jsem svého čerstvě ženatého kamaráda a zastavil nás defekt kola. Během výměny však ztratil snubní prsten, což byl pořádný průser. Ještě, že jsem měl v kufru detektor kovu. Prsten jsem našel ve sněhu prakticky okamžitě. Takže všechno dobře dopadlo…

Pokračování příště…

http://www.hdwt.net/