25. 5. 1948 Poprava vojáka Witolda Pileckiho

Nechal se dobrovolně zavřít do koncentračního tábora v Osvětimi, aby zjistil, co tam provádí s vězni. Nikdo však polskému vojákovi Witoldu Pileckimu nevěřil. Po válce se postavil také komunistům, kteří ho nechali 25. května 1948 popravit.

Do Osvětimi přijížděly neustále nové a nové transporty Židů. Nikdo však přesně nevěděl, co se uvnitř koncentračního tábora odehrává. Kapitán Witold Pilecki, devětatřicetiletý veterán první světové války a obrany země proti Německu z podzimu 1939, navrhl, že se do lágru pokusí dostat v utajení. Bude získávat informace a zorganizuje mezi vězni odboj. Nadřízení z Tajné polské armády, která byla jednou z prvních ilegálních organizací, jeho návrh schválili.

S falešnou legitimací na jméno Tomasz Serafiński vyrazil 19. srpna 1940 do ulic Varšavy. „Věděl, že Němci zrovna zatýkají náhodné kolemjdoucí. Uvěznili tehdy na dva tisíc Poláků a po dvou dnech vyšetřování a bití je odvezli do Osvětimi. Pilecki dostal v Osvětimi číslo 4859. Stejně jako ostatní musel těžce pracovat. Odbojová skupina Svaz sovětské organizace, kterou vytvořil, měla na jaře 1942 asi 500 členů organizovaných v pětičlenných buňkách,“ píše Karel Pacner v knize Neobyčejné okamžiky historie.

Odbojová skupina našla způsob spojení mezi s vnějškem a od října posílala informace odbojářům ze Svazu ozbrojeného boje, kteří od března 1941 předávali Pileckiho zprávy polské exilové vládě v Londýně. Hlásil, že přes tisíc lidí denně z transportu je zplynováno a pak spáleno v krematoriích. Spojenci ale o krutostech v německých koncentračních táborech pochybovali, protože Němce považovali za kulturní národ. „V oficiální historii britské MI 6 není o Osvětimi ani zmínka. Berlín likvidaci Židů v koncentrácích přísně utajoval,“ píše ještě Pacner.

Pilecki doufal, že na Osvětim zaútočí Zemská armáda za pomocí Spojenců, kteří tam vysadí parašutisty. Podle vojenských stratégů to však bylo neproveditelné. Pilecki se proto rozhodl, že z tábora uteče a pokusí se velitele přesvědčit osobně. Po Velikonocích 26. dubna 1943 ho spolu s dalšími vězni zařadili do noční směny v pekařství mimo tábor, střežil je pouze jeden esesák. Využili chvíle, kdy telefonoval, praštili ho do hlavy a utekli.

„Když se Pilecki dostal k Zemské armádě, důstojníci posuzovali žádost svého zvěda bez emocí. Nejdřív poslali do okolí Osvětimi několik svých lidí, aby ověřili situaci. Po jejich návratu konstatovali, že nemají dost sil, aby na tábor zaútočili a vězně osvobodili, a Rudá armáda, která se k táboru přiblížila, neměla zájem spolupracovat s Poláky na osvobození,“ uvádí Pacner.

Lágr v Osvětimi nakonec osvobodila Rudá armáda až 27. ledna 1945. Pilecki bojoval proti Němcům také po útěku z koncentračního tábora. V srpnu 1944 se účastnil varšavského povstání. Po porážce byl umístěn do zajateckého tábora v Bavorsku. Po osvobození americkou armádou se přidal k armádě generála Władysław Anderse. Stalin však do Varšavy dosadil komunistickou vládu, do které odmítl přijmout exilové politiky pobývající během války v Londýně.

Anders proto Pileckiho poslal s falešným pasem jako vyzvědače do Polska. Počátkem roku 1946 ale padly veškeré naděje na převzetí vlády a nastolení demokracie. Exilová vláda proto přikázala všem partyzánům útěk do západní Evropy. Pilecki ale odmítl, i když věděl, že je možná prozrazen. V květnu 1947 ho zajala a mučila komunistická bezpečnost. Následně byl odsouzen k smrti a ve Varšavě 25. května 1948 popraven.

Zdroje: Karel Pacner: Neobyčejné okamžiky historie, Milton Giles: Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci, www.zwiadowcahistorii.pl