24.5. 1934 Masaryk počtvrté prezidentem

Masaryka zvolili prezidentem čtyřikrát. Naposledy 24. května 1934. Kvůli zhoršujícímu zdravotnímu stavu se ale rozhodl o rok později v prosinci rezignovat, abdikační projev pronesl kancléř Přemysl Šámal.

Během zimy 1933 až 1934 se u Masaryka začala projevovat značná únava a lékaři mu doporučili mnohem více klidu i spánku. Blížila se další prezidentská volba, a i když chtěl odejít na zasloužený odpočinek, jeho političtí přátelé ho nakonec přemluvili, aby na úřad hlavy státu kandidoval i počtvrté.

Několik týdnů před volbou však Masaryk prodělal mozkovou mrtvici, která postihla jedno oko, pravou ruku a koleno, což znamenalo částečnou invaliditu. „Skutečný stav věcí se však podařilo před veřejností utajit, a i když se prezidentův zdravotní stav stabilizoval, pravá paže zůstala ochrnutá. K jeho obtížím se navíc přidružily i problémy s pamětí, a poněvadž pravačkou se už nedokázal ani podepsat, používal speciální podpisové razítko,“ popisuje Masarykův zdravotní stav spisovatel Vladimír Liška.

Většinou 327 hlasů byl Masaryk zvolen počtvrté prezidentem 24. května 1934. Jeho jediný protikandidát Klement Gottwald získal 38 hlasů a 53 bylo „prázdných“. „Masarykovi bylo 84 let a prezidentský slib mu musel být napovídán. Jeho osobní lékař Dr. Adolf Maixner konstatoval, že pravé oko bylo již od několika let téměř vyřazeno zákaly. Masaryka ke kandidatuře donutil i fakt, že nebylo jiného vhodného uchazeče. Masaryk uvažoval o osvědčeném Antonínu Švehlovi, ale ten 1. února ukončil svou politickou činnosti kvůli vleklým problémům se svou srdeční chorobou,“ píše Ivan Kazimour v knize Edvard Beneš bez adorace.

Další potíže však nadále přibývali. Už koncem léta 1935 Masaryk prodělal několik dalších lehčích záchvatů mrtvice, po nichž už špatně chodil, měl potíže s řečí, nemohl psát a jen těžko se soustředil na čtení. Pletl si česká a anglická slova a byl odkázán na pomoc svých nejbližších, zejména pak dcery Alice.

Politická reprezentace na Masaryka naléhala, aby ve funkci setrval, jenže prezident odmítl. Věděl, že by byl jenom loutkou v rukou jiných. Abdikační list nadiktoval svému politickému poradci a vicekancléři Josefu Schieszlovi. V Parlamentu ho přednesl 14. prosince 1935 kancléř Přemysl Šámal.

„Jako svého nástupce Masaryk doporučil Edvarda Beneše, k němuž měl absolutní důvěru, oceňoval jeho pracovitost, a navíc patřil k jeho věrným přívržencům. Beneše za ta léta dobře znal a spatřoval v něm muže, který všechny ostatní československé politiky svým státnickým rozhledem převyšoval. Oba navíc spolu souzněli i názorově,“ vysvětluje Liška, proč Masaryka doporučil Beneše.

Zdroje: Vladimír Liška: Tomáš Garrigue Masaryk – známý i neznámý, Ivan Kazimour: Edvard Beneš bez adorace, www.britannica.com