24.12.1800 Atentát na Napoleona

Jen o vlásek unikl smrti Napoleon Bonaparte na Štědrý den roku 1800. Když byl na cestě na premiéru opery, zaútočili na jeho kočár atentátníci. Nálož ale zřejmě vybuchla až několik vteřin poté, co projeli kolem.

Napoleon Bonaparte odjel z paláce Tuilerie do pařížské Opery na představení oratoria Josepha Haydna, kterému tento slavný rakouský skladatel dal pojmenování Die Schöpfung, což v překladu znamená Stvoření. Právě na Štědrý den mělo francouzskou premiéru. Napoleon považoval za mimořádně nutné ukázat se mezi lidmi, zejména po nedávném odhalení spiklenců, kteří ho měli zavraždit, a to rovněž v hledišti Opery.

A další důvod, proč jel na Štědrý den do prvního stánku pařížského hudebního umění, spočíval ve všeobecné skutečnosti, že Haydna obdivoval. „Kočár jel rychle a do cíle mu scházelo jen několik desítek metrů, když se v zákrutě ulice Saint-Nicaise rozlehla obrovská exploze. Ozvaly se výkřiky, sténání, pláč, ržání koní, hluk padajících předmětů. V hustém dýmu zahalující úzkou ulici se zprvu nedalo nic rozpoznat,“ popisuje tehdejší události Ivan Brož v knize Atentáty: Nezdařené pokusy.

Když se dým vznesl, objevila se hrůzyplná scenérie: poškozená dlažba, krvavé kaluže, rozbitá zeď a na zemi několik těl - mrtvých i raněných. Všude po se povalovaly úlomky kočáru a bezmocně ležící zmrzačení koně. Napoleon vyvázl bez úhony.

„Ve vzduchu visela neodbytná otázka. Co se děje? Stalo se něco prvnímu konzulovi? Jak to, že přežil tak strašlivý výbuch? První vysvětlení říká, že nastražená nálož vybuchla zřejmě až několik vteřin poté, co přejel kolem Napoleonův kočár. A dále se ukázalo, že kdyby kočí tak divoce neštval koně, atentát na prvního muže Francie by se zdařil,“ vysvětluje Brož.

Napoleon ale neztratil duchapřítomnost a nařídil, aby se pokračovalo v cestě. Ještě, než se zvedla opona, vstoupil z lóže. Když se obecenstvo dozvědělo, co se stalo, povstalo a uspořádalo mu ovace. Napoleon s klidným výrazem ve tváři se jen odměřeně ukláněl. Když se ale vrátil do Tuilerií, byl to již jiný Napoleon. Běsnil, zuřil, láteřil, nadával, a to nejvíce na adresu Josepha Fouchého, ministra policie. Byl představitelem „zběsilých“ ve francouzské revoluci a později se podílel na svržení jakobínů.

„Zač stojí šéf policie, když dovolí, aby mu přímo pod nosem podminovali celou čtvrť? Jsou to všechno anarchisté,“ křičel tenkrát Napoleon a prstem ukazoval na samotného ministra.

Napoleon trval na tom, že atentátníky jsou jakobíni. Odmítal uvěřit Fouchému, který tvrdil, že za útokem stojí roajalisté. Nakonec je prozradil válečný veterán Carbon.  Atentátníci byli odsouzeni k trestu smrti a 20. dubna 1801 popraveni.

Zdroje: Ivan Brož, Atentáty: Nezdařené pokusy, Iva Brož, Povstalci, vlastenci, pučisté a de Gaulle, www.wikipedia.org, www.nationalgeographic.co.uk