Dvě perličky: Jeden z místních detektoristů ( o kterém se ví, že mu není svatý ani hřbitov) onehdy pobíhal kolem kostela a spadlé vežičky. Je možné předpokládat, že památkáři nebyl zachráněn celý obsah. A za druhé: Až dosud věžička nebyla umístěna zpět, nicméně mezitím byla NA ZEMI v areálu kostela rekonstruována, aby zde stála několik let. Nedávno byla i proto zmizena část měděného opláštění v nemalé hodnotě.
https://scontent.fprg4-1.fna.fbcdn.net/v/t39.30808-6/245672975_4423194671109297_4607220314332631453_n.jpg?_nc_cat=104&ccb=1-5&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=MKtStJ8UutwAX-7Tt_B&_nc_ht=scontent.fprg4-1.fna&oh=379a2b761d766e34f428164ad6628beb&oe=619240CC
24. 10. 2017 Vichřice shodila špičku kostela, byl v ní poklad
Kategorie: Poklady , Nálezy a záchranné výzkumy v ČR a SR , Kalendárium
Před čtyřmi lety se přes Českou republiku přehnal orkán Herwart a zanechal za sebou spoustu škod. Shodil i makovici kostela ve Starých Křečanech na Děčínsku. Nacházel se v ní poklad v podobě starých dokumentů a mincí.
V makovici byla uložena plechová schránka plná cenných písemností z období napoleonských válek. Zdejší kaplan Franz Lumpe tenkrát popisoval události z května roku 1813, kdy se francouzští vojáci shromáždili v Sasku a 12. května zničil požár Bishofswerdu, která je od Starých Křečan vzdálena 35 kilometrů. V obci slyšeli výstřely z kanonů a pozorovali záři z hořícího města. Do Starých Křečan se tehdy spolu se svým majetkem a dobytkem uchýlili i někteří obyvatelé Saska.
Fotogalerie zde: Staletý poklad
Další dokumenty pak popisují důsledky krachu habsburské monarchie v roce 1811. Kromě toho byly do schránky uloženy záznamy o historii obce, které obsahují informace o zdejší škole nebo ničivých požárech.
Dále se ve špičce kostela nacházely také mince. Přesně šlo o 139 kusů, mezi kterými byl například saský tolar ze šestnáctého století. Dále pak také pamětní medaile k těšínskému míru z roku 1779. Dohromady 99 mincí věnoval roku 1901 farář Franz Langhans ze Starých Křečan. Jednalo se o mince z jeho numizmatické sbírky, kterou vytvořil mezi lety 1890 a 1900.
„Zvláště cenný je pamětní říšský tolar, který 31. října 1717 vydal Vilém Arnošt, vévoda sasko-výmarský,“ vypočítal tenkrát ředitel státního okresního archivu Jan Němec.
Pamětihodnosti byly uloženy do děčínského oblastního muzea. Do věže se dostaly při ukončení její opravy v roce 1901. „Do plechové schrány lidé tehdy vložili kromě nových záznamů i mince a zápisy z předchozí makovice osazené na kostel roku 1813,“ sdělil tenkrát Němec.
Podobná událost se před devíti lety stala také ve Slupi na Znojemsku, kde vichřice také shodila dvoutunovou pozlacenou špici kostela. Prudká bouře s krupobitím se přehnala nad rakousko-moravským příhraničím. Největší škody napáchala na kostele Jména Panny Marie, který tvoří dominantu vesnice.
„Dvoutunová pozlacená špička věžní báně při pádu prorazila střechu hlavní lodi,“ informoval tenkrát zdejší starosta František Jeleček.
Zdroje: www.kurzy.cz, www.denik.cz, www.tn.cz, www.idnes.cz
Článek je zařazen v kategoriích:
- Archiv článků > Poklady
- Archiv článků > Archeologie a nálezy detektory > Nálezy a záchranné výzkumy v ČR a SR
- Archiv článků > Kalendárium
Komentáře
Tak tomu říkám, příběh stále pokračuje :)
To víš, drsnej sever 
To Jusup: ta to jsi mě rozesmál. Jelikož co se týče všeho před rokem 89... Nastoupil jsem jako marák do Pražské teplárenské (Juliska) a na údržbě nedělal nikdo nic jiného než melouchy. Tam od rána jeli soustruhy, přetáčela se vynutí u čerpadel a všechno z teplárenského materiálu. Bylo to až obskurní. 
No já reagoval ny ty palety složené na chodníku. Jelikož pokud by byly složené u Julisky, tak tam odpoledne nebyly ani ty palety :)
To bombino: tak to sem nepiš, aby socha zůstala stát
Máro, v post-socialistických fabrikách tohle jede stále. Třicet let od revoluce a melouchy jsou denním chlebem
Ale je fakt, že většina těch starých fabrik dávno zkrachovala a těch, co přežily do dnešních dnů, je minimum.
Naše fabrika, jako jedna z těch přeživších, funguje nepřetržitě od r.1948. Většina zaměstnanců na dílnách je 50+, tak to nemůže jinak fungovat. Zvyk je železná košile
Byl rok 1986. U chodníku kolem kostela nad náměstím v České Lípě ležel malý bohatě zdobený zvon dost popsán s gotickým písmem . Pastva pro oči. Nikdo to nebral ani to nikoho nezajímalo. To ještě nebyl boom s kovošrotem. 
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.