23.8. 1914 Bitva u Tannenbergu

Pro Rusy byla bitva u Tannenbergu obrovskou katastrofou. Ruská 2. armáda ztratila 125 tisíc mužů, naproti tomu ztráty Němců činili „jenom“ 15 tisíc mužů. Když si Samsonov uvědomil porážku, spáchal sebevraždu.

Ještě před odvoláním pruského generála Maximiliana von Prittwitze se hlavní velící důstojník německé hlavní 8. armády Hoffman domníval, že postup Rusů dává Němcům velkou šanci na vítězství. Věřil, že velká vzdálenost, která dělí ruské armády, dává odvážnému veliteli příležitost k porážce obou těchto seskupení ještě před tím, než budou mít vůbec příležitost se spojit. Tento plán byl ale spojený s velký rizikem, protože bylo nutné německé síly ve Východním Prusku rozdělit a ponechat Rennenkampfovi v cestě jeho slabé zajišťovací jednotky. Pokud by se Rennenkampfovi tento plán podařilo odhalit, byly by ztraceny životy všech německých vojáků ve Východním Prusku.

Ačkoliv to byl právě Hoffmann, kdo vypracoval plán, který Německu přinesl na východní frontě vítězství, jeho provedení nakonec připadlo Hindenburgovi a Ludendorffovi – a ti také sklidili plody tohoto vítězství. Plán byl založení na poměrně nové taktice pro bleskový přesun německých sil ze severu na jih byly použity vedlejší železniční tratě. Tato se na jih přesunuly tři německé armádní sbory a vyčkávaly příchodu nic netušící 2. armády pod velením Samsonova.

„Jeden sbor ho upoutal a vlákal jeho armádu do bitvy, zatímco dva další sbory udeřily na ruské síly na křídlech a obklíčili je. Přesun německých sil začal 23. srpna a probíhal zcela utajeně. Pokud by totiž mel Samosonov o tomto plánu jen sebemenší tušení, nebyl by se nechal do pastí vlákat. A pokud by lest prohlédl Rennenkampf, bylo by to ještě horší. Proti němu stály do doby konečného vítězství na jihu jenom krycí jednotky jezdectva,“ píše Andy Wiest v knize Obrazové dějiny první světové války.

Samsonov částečně zaznamenal koncentraci německých sil na svém úseku fronty a informoval Žilinského, že je na obzoru velká bitva. Byl si jist, že to není nic, co by nemohl zvládnout, a tak 26. srpna, kdy německé jednotky začaly s obchvatem, zavelel k postupu. Samosonov se nejprve domníval, že hlavní německé jednotky jsou na jeho pravém křídle, a nařídil proto vést útok tímto směrem. Ruský útok byl sice zpočátku úspěšný, ale Samsonov náhle zjistil, že Němci zaútočili na jeho střed a levé křídlo. Samsonov zjistil celý rozsah německého útoku a uvědomil si blížící se katastrofu, kterou si uvědomil i Žilinskij. Celé 2. ruské armádě hrozilo zničení.

Rennenkampf dostal pokyn zaútočil z jihu. „Ať již to bylo kvůli přílišné opatrnosti nebo nenávisti vůči Samsonovi, Rennenkampf postupoval velmi pomalu směrem na západ a ponechal 2. ruskou armádu na pospas osudu,“ uvádí Wiest.

Navíc na západ od něj zuřila bitva u Tannenbergu. A tak se 28. srpna stala situace Rusů kritickou, protože obě křídla začínala povolovat. Samosonov projel celou frontovou linii, aby pozvedl bojovou morálku svých mužů, a doufal, že záchranu by mohl přinést postup Rusů v jejím středu. Beznaděj a zoufalství, které viděl při obhlídce, jej však přesvědčily, že je bitva ztracena a jeho armáda se musí stáhnou, pokud chce přežít.

Jeho rozhodnutí ale přišlo pozdě. Dně 29. srpna se německé obklíčení ruské 2. armády uzavřelo a bitva u Tannebergu skončila. Pro Rusy byl Tannenberg obrovskou katastrofou. Ruská 2. armáda ztratila 125 tisíc mužů, naproti tomu ztráty Němců činili „jenom“ 15 tisíc mužů. Když si Samsonov uvědomil porážku, spáchal sebevraždu.

Zdroje:
Andy Wiest,  Obrazové dějiny první světové války
www.britannica.com