23.5. 1611 Matyáš Habsburský korunován českým králem

Sídlo král Matyáš Habsburský přesunul zpět do Vídně, Za jeho vlády docházelo k dalšímu růstu problémů a zhoršování politické i náboženské situace.

Poté, co se Rudolf II. vzdal po porážce Pasovských v roce 1611 trůnu, byl zvolen českým králem jeho bratr Matyáš, který se po Rudolfově smrti o rok později stal také římským císařem. Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic zůstával nejvyšším kancléřem i v jeho službách, stejně jako další úředníci – i když podle pozdějšího svědectví Viléma Slavaty dodrželi všichni až na Adama mladšího z Valdštejna přísahu věrnosti Rudolfovi II.

„A to až do dne Matyášovi korunovace na českého krále, která se konala ve skromném duchu na svatodušní pondělí 23. května 1611. Za nejvyššího kancléře se tehdy přimluvil opět španělský vyslanec Zúňiga,“ píše Marie Ryantová v knize Polyxena z Lobkovic: Obdivovaná i nenáviděná první dáma království.

Za vlády Matyáše však docházelo k dalšímu růstu problémů. Ačkoliv se po Rudolfově smrti v roce 1612 přesunulo sídlo zpět do Vídně, ohniskem napětí zůstávalo i nadále České království. Na jedné straně se rýsovala protihabsburská koalice západoevropských států, od níž očekávali podporu evangeličtí stavové v habsburské monarchii, na druhé straně se upevňoval habsburský katolický tábor.

Na prahu prvního celoevropského konfliktu, třicetileté války, byly však vládnoucí kruhy západoevropských mocností Nizozemí, Anglie a Francie zaujaty řešením vnitropolitických problémů a neměly zájem v Čechách bezprostředně zasahovat. Tíha soupeření dopadla především na stavovskou opozici v českých, rakouských a uherských zemích a na Falcké kurfiřství, jehož vládci z kalvinistické linie rodu Wittelsbachů byli důslednější odpůrci Habsburků v římsko-německé říši.

„Naproti tomu Habsburský tábor byl mnohem soudržnější. Vedle rakouské a španělské větve Habsburků se opíral o papežskou kurii a katolickou ligu německých knížat v čele s vévodou Maxmiliánem v bavorské větve dynastie Wittelsbachů. Přes finanční obtíže i politické a vojenské porážky v předchozím období zůstávali Habsburkové čelnou evropskou dynastií, která nadále usilovala o získání převahy na celém kontinentu,“ píší Jaroslav Pánek a Oldřich Tůma v knize Dějiny českých zemí.

Vládu Matyáše poznamenaly i nové boje s Turky od roku 1613, které ale nakonec musely být dva roky později zastaveny nevýhodným příměřím. Matyášovou působení nevyvolávalo spokojenost nejen u protestanské opozice, ale ani u příslušníků katolického tábora.

„Nadále se prohlubovala dynastická krize, jejímž důsledkem bylo rozrušení původního rozvrstvení sil mezi panovnickou mocí a stavovskou opozicí a pozic stavovské nekatolické většiny v Čechách,“ uvádí ještě Ryantová.

Klíčového významu nabývala otázka, zda se Habsburkům podaří udržet český trůn i po smrti bezdětného Matyáše. Ten tušil nastávající kolizi v Čechách, ale již neměl moc ji ovlivnit. Zemřel v březnu 1619.

Zdroje: Marie Ryantová: Polyxena z Lobkovic - Obdivovaná i nenáviděná první dáma království
Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma:  Dějiny českých zemí, www.rijksmuseum.nl