23.3. 1915 Narodil se Vasilij Zajcev

Vasilij Zajcev patřil během druhé světové války k nejlepším odstřelovačům. Napsal i několik učebnic, sám také učil a byl ředitelem továrny. Narodil se 23. března 1915.

Vyrostl v prostředí drsného Uralu, kde se naučil střílet během lovu zvěře. Jako dvaadvacetiletý mladík nastoupil k Vojenské námořní flotile, když se vyučil jako účetní. Po vypuknutí druhé světové války se účastnil bitvy u Stalingradu. Konkrétně Zajcev sloužil u 1047. střeleckého pluku 284. střelecké divize 62. armády Stalingradského frontu. Je mu připisováno zastřelení 242 vojáků. Mohlo jich ale být více…

Zajcev si oblíbil pušku SVT 38, která byla v roce 1940 modifikovaná na SVT 40. Doplňoval ji krátký zaměřovací dalekohled PU, důmyslně upevněný k zadní části víka závěru pomocí vidlicovitého držáku, jehož hroty zajížděly do kolejnic. Byla to účinná zbraň s maximálním dostřelem 600 metrů. Zajcev tvrdil, že její hlavní přednost spočívala v možnosti vedení rychlé palby.

„Skrytě jsme zalehli v postavení v troskách domu. Němci se přesunovali v pochodovém tvaru. Nechali jsme se přiblížit tak na tři sta metrů… a pak jsme zahájili palbu. Němců byla asi stovka. Padl jeden, druhý a pak další a další…vystřelit a znovu zamířit trvalo dvě vteřiny a puška SVT má zásobník na deset nábojů. Zabili jsme tam šestatřicet Němců. Z toho je patrné, jak byla úloha odstřelovačů při obraně Šalingradu důležitá,“ prohlásil prý Zajcev.

Sám také popisoval, že mu nejvíce pomáhala jeho zkušenost nimroda, neobyčejně bystrý zrak, chladnokrevnost, trpělivost a také, že si uměl najít míst, kde ho nepřítel očekával nejméně.

V lednu 1943 byl těžce zraněn do hlavy. Dokonce ho považovali za mrtvého, dokud si jedna zdravotní sestra nevšimla, že hýbe rukou. „Hrozila mu slepota, ale převezli ho do Moskvy, kde mu světoznámý oční chirurg Vladimir Filatov řadou operací zachránil zrak. O svém jmenování Hrdinou Sovětského svazu se dozvěděl od spolupacientů v moskevské nemocnici,“ uvádí Miloslav Jenšík v knize o Stalingradu.

Poté napsal několik učebnic a byl velitelem školy odstřelovačů. Na frontu se vrátil již jako kapitán, byl ale znovu zraněný u Dněpru a konce války se dočkal v kyjevské nemocnici. „Ve městě se usadil a posléze se stal ředitelem továrny. Zemřel v prosinci 1991 ve věku 76 let,“ píše ještě Jenšík.


Zdroje:
Martin Pegler, Jan Syka: Odstřelovací pušky – od 19. do 21. století
Milan Syruček: Na ostří pera
Miloslav Jenšík: Stalingrad - 2.vydání: Každý dům, každé okno, každý kámen
https://tass.ru/