23.01.1919 - Československá armáda vpadla do Těšínska

Vyžádala si desítky mrtvých vojáků, a dalších stovky nezvěstných. Přestože od Sedmidenní války uplynulo 101 let, dodnes se v polské literatuře stále objevuje jedno nesprávné tvrzení…

Konec první světové války se stal počátkem nového vývoje ve světě. A to zejména v Evropě, kde vznikly nové státy. Mezi politiky budoucí reprezentací Československa a Polska již během války docházelo k jednáním o uspořádání po skončení konfliktu. Stalo se tak například v roce 1917 ve Lvově a v následujícím roce v Praze, Paříži a Krakově. Oběma stranám ale bylo postupem času jasné, že konkrétně Těšínsko bude třeba nakonec rozdělit, jejich představy však byly značně odlišné a zatím se o nich mlčelo.

Poslední dny války ale vše změnily. Aktivity se ujali na Těšínsku místní činitelé, kteří chtěli využít situace. A tak 19. října 1918 na schůzi v Cieszyně se s zástupci polských politických stran se usnesli na tom, že Těšínsko bude patřit Polsku. Vytvořili si dokonce orgán pod názvem Národní rada Těšínského knížectví, který prohlásil celé takzvané Těšínské Slezsko za součást Polska. Odzbrojili rakousko-uherské posádky a v noci na 31. října na 1. listopad větší část území vojensky obsadili.

„Jenže Český Zemský národní výbor pro Slezsko v tehdejší Polské Ostravě oznámil poslední říjnový den všem státním úřadům ve Slezsku, že se ujímá ve jménu československého státu vlády nad Slezskem včetně Těšínska. Nastala v podstatě patové situace, protože obě strany mohly vykonávat svou pravomoc jen v té části, kde se jim podařilo ji získat,“ uvádí Jiří Bílek v knize Kyselá těšínská jablíčka.

Obě strany 2. listopadu začaly vyjednávat, ale nebyli schopní se dohodnout. Situace vygradovala až ve vojenský zákrok, o kterém rozhodl prezident Masaryk, když svolal 17. ledna mimořádné jednání vlády. Jako nejzazší termín vojenské akce zvolil 23. leden 1919. „Rozprava ve vládě byla dlouhá. Nakonec byl návrh schválen, ale s dodatkem, že polská vláda bude o zákroku nejméně 48 hodin předem informovaná. Ministr zahraničí Beneš měl za úkol získat v Paříži svolení mocností Dohody pro připravovaný krok,“ popisuje Bílek.

Nadějí, jak se konfliktu vyhnout, byla v té době jmenovaná nová polská vláda s Ignacym Paderewským. Masaryk ho znal z exilu a byl přesvědčený, že prosadí realističtější politiku. Jenže polská vláda se Těšínskem vůbec nezabývala, a navíc Beneš získal podporu Francie. Nebyl tedy důvod s vojenským zákrokem dál čekat, a tak se připravoval plán operace. Přesně v jednu hodinu odpoledne 23. ledna 1919 nastoupily československé jednotky k útoku na Bohumín a Karvinou. Z východu pak k Těšínsku postupovaly legionářské jednotky z Itálie. Boje byly opravdu těžké. Na straně Československa padlo až 53 lidí (zhruba třetinu ztrát představovali legionáři), 124 utrpělo zranění a sedm je nezvěstných. Co se týče polského protivníka, šlo o 92 mrtvých, 855 zraněných, 813 nezvěstných a 576 zajatých.

Polská vojska byla nucená ustoupit až po Vislu a Těšín tak československá armáda obsadila bez boje 27. ledna. Postup zastavili až 31. ledna na základě rozkazu československého ministerstva národní obrany. A to kvůli velké nespokojenosti dohodových mocností s útokem na Těšínsko. Kdyby československé jednotky v útoku pokračovaly, zřejmě by to znamenalo zhroucení celé polské obrany na Těšínsku a ústup polských oddílů by se změnil na útěk.

Na obou stranách následně docházelo k obviňováním z různých krutostí, které ani dnes nelze hodnověrně věřit. „V našem tisku se objevilo tvrzené padlém legionáři, kterému „polská sběř" odřezala nos, uši a přirození. Novináři psali také o polských civilistech střelejících zezadu na vojáky. Polská strana obvinila naše vojáky, že synovi generála Hallera, velitele generálního okruhu v Krakově, který v bojích padl, vyloupali oči. Nejvážnější obvinění bylo vzneseno na vojáky 21. střeleckého pluku, kteří měli 26. ledna 1919 ve Stonavě povraždit zastřelením, bajonety i ubitím pažbami 20 zajatých vojáků 12. wadovického pluku pěchoty. Tak to později tvrdili zdejší. Poláci a tvrdí se to někdy i dnes…,“ píše ještě Bílek ve své knize.

Československo a Polsko ztvrdili příměří 26. února 1919. Dodnes se v polské literatuře objevuje nesprávné tvrzení, že bylo uzavřené v důsledku porážky československých vojsk pod Skočovem, což není pravda. „Nakonec bylo Těšínsko 28. července 1920 rozděleno na konferenci ve Spa. Československo získalo zhruba 56 procent území s Košicko-bohumínskou dráhou, Polsku připadlo historické jádro Těšína se zámkem, někdejším sídlem těšínských knížat. Rozdělení Těšínska zklamalo část české veřejnosti, naopak polské revizionistické nároky po celé meziválečné období zhoršovaly vzájemné vztahy a vedly k okupaci Těšínska polskými silami v říjnu 1938,“ uvádí Vojenský historický ústav.

Zdroj: Jiří Bílek: Kyselá těšínská jablíčka, https://cieszyn.naszemiasto.pl/, www.vhu.cz