22. 10. 2015 Jantarové korálky a prehistorické šperky

MarkyMark:
Také jsem byl kdysi zastáncem "profánní" teorie ukládání depotů. Ale postupně se ukazuje, že to skutečně většinou (nelze to samozřejmě říci s jistotou u každého depotu), že se jednalo o kultovní záležitost. Už jenom skutečnost, že v době bronzové byly uloženy stovky a stovky depotů, později se s takovým množstvím depotů už nesetkáváme, cosi podstatného naznačuje. Zajímavé skutečnosti pak nabízí skladba depotů, a pokud máme možnost to sledovat, tak i jejich uspořádání. Ale ještě mnoho toho zbývá v této otázce analyzovat.

Kolegy Jílka se musím zastat i co se jantaru týká. O Jantarové cestě kolega Jílek četl ledacos, ovšem i když její přesný průběh je otázkou, východní Čechy to s určitostí nebyly. A z východočeské platěnické kultury je jantaru opravdu jako šafránu - pokud vůbec kromě prezentovaného depotu nějaký. Takže s uštěpačností prosím opatrně.

MarkyMark: No, ono je problém v tom, že po celá staletí "profánní" a "sakrální" šlo v ruku v ruce, tenkrát nikoho ani nenapadlo obě sféry oddělovat. Ono je vůbec zajímavé analyzovat náboženství v dnešní "bezbožné" době - kdy je náboženství jen předmětem objektivního zájmu, ale kdo ho zná z pohledu subjektivního prožitku, tedy nikoliv z pohledu "oni", ale z pohledu "my"? Jinak řečeno, ono je rozdíl studovat Severní Koreu nebo Čínu z pohodlí americké nebo západoevropské univerzity a něco jiného je tam několik let žít. Oba přístupy jsou ale možné. Totéž platí o náboženství.

Z doby laténské opravdu známe (alespoň z našeho území) depoty želez a mincí, nemincovní depoty artefaktů z neželezných kovů jsou extrémně vzácné. Což je opět zajímavé, to opět spíše ukazuje na rituální sféru - záměrná eliminace určité části hmotné kultury. Navíc ukládání Fe do země není z déledobějšího hlediska úplně praktické, neb železo jak známo rychle rezatí. Leda by se nepočítalo s jeho opětovným vyzvednutím? Na druhou stranu jde o určité indicie, v žádném případě o důkazy. A pravdou je také to, že za rituální jednání (pokud je bez argumentů) se dá schovat prakticky cokoliv.

Jantarová stezka - hm, Morava, odbočka na Čechy, Německo, patrně i Slovensko, tedy v rámci střední Evropy už nezbývá moc míst, kde by nebyla. Jinými slovy, nevíme opět vůbec nic, odkaz kolegy na jantar v prostředí východočeské platěnické kultury proto není od věci. Je trochu zkratkovitý, ale jinak to v novinách nejde.

MarkyMark: "aby mu to dotyčný chránil a ještě se při tom pomodlil..." Zajímavá myšlenka, jak spojit obojí, dokázat to bude ale těžší, ale rozhodně zajímavý úhel pohledu. Spíš je to ale dnes myšleno tak, že tyhle bronzy patří tomuhle božstvu a tamty zase jinému božstvu. O konkrétních zasvěceních se můžeme dohadovat, známe náboženské představy v helénském prostředí, které ale můžeme např. do Skandinávie přenášet jenom velmi, ale velmi opatrně. Otázkou je, jak tomu budeme rozumět za 50 let, až se podaří nasbírat další údaje.
Zajímavé např. je, že v alpské oblasti se meče objevují v depotech jenom ve zlomcích, je to intepreptováno jako "pars pro toto", tj. že malá část dostatečně reprezentuje předmět celý. Pokud se ale meč objeví jako solitér ve vazbě na vodní nebo vlhké prostředí, pak je celý. Je to opakovaný, a proto nenáhodný jev.
Byl tu (v Alpách) odkryt depot ve velmi dobrém stavu, jehož součástí byl i zbytek kožené brašny, částečně dochované. Analýza různých dat (zejména typologické datování předmětů, datace C14 + analýza pylů) ukázaly, že soubor vznikal po delší dobu a vznikl v úplně jiném přírodním prostředí, než byl nakonec uložen. Autorka práce vyslovila domněnku, že jde o jednotlivé předměty postupně obětované na kultovním místě nad hranicí lesa, které byly na konci doby bronzové posbírány a uloženy společně do země pod hranicí lesa. Na první pohled odvážné tvrzení, ale na základě shromážděných dat z různých vědních disciplín docela pravděpodobné. Archeologie tak trochu připomíná práci detektiva - je potřeba sebrat sebenepatrnější důkaz, aby na základě společné výpovědi všech zjištěných faktů bylo možné určit, co se tu dělo. Proto jsme my archeologové tolik nervózní ohledně nálezových okolností. Kdyby ten depot někdo posbíral do kýblu a zanesl do muzea, byla by možná jenom typologická analýza předmětů a my bychom věděli v zásadě houby.

Cement: Naprostý souhlas.

zdravím pánové, něco jsem dohledával ve staré knížce Na jantarové stezce_Vlastimil Homolka 1979,
vzpomněl si na vaši debatu. Mapka naznačuje jantarové cesty v době římské. Tak jen info pro MM, kvalt to zná.

ttps://ibb.co/RzzZvvv

Map s průběhem starých stezek bylo namalováno mnoho. To že je něco v knížce na mapě ještě neznamená, že to tak bylo. Speciálně u nás bylo rekonstruování starých stezek hodně o dojmologii. Situace se mění až v posledních letech s nástupem LIDAROvé technologie a detektorů kovů.

Hlavní směry v různých dobách určitě nekopírovaly současné silniční tahy . V některých případech ale současné silniční tahy mohly kopírovat ty z minulých dob .

Ale vážně, myslím, že správně položená otázka. Problémem je, že tuzemské bádání do nedávna přebíralo určitá klišé typu, že cesty vedly podél řek, jsou rekonstruovány na základě zcela náhodně získaných nálezů ze zcela náhodných období apod. Relevantní byly snad jen rekonstrukce cest podle písemných zpráv ve středověku, ale těch není mnoho. O pravěku se neví prakticky nic.

V současné době sháním literaturu, jak je to jinde v Evropě. I když jsem na samém začátku, začíná se rýsovat jedno - velká pozornost je věnována cestám římským, které byly důležité i pro pozdější období, a cestám středověkým. S cestami předřímskými je to zatím slabé. Jinak hlavním předpokladem byla skutečně minimální energetická náročnost, která ale nebyla nikdy ideální, vždy bylo nutné překonávat nějaké překážky. Sezónnost atd. zcela nepochybně hrála svoji roli.
Co se dnešních cest týká - tak třeba silnice 35 Hradec Králové - Olomouc je v zásadě Trstenická cesta (pozor, označení jsou novověká, jak se cesty nazývaly tenkrát, nevíme) D 1 v zásadě kopíruje cestu Haberskou, daly by se uvést i další.

Dnes se cesty ve světě ale už i u nás zkoumají pomocí LIDRu s využitím GIS technologií (modelace prostupnosti terénu aj.). A stále více k tomu mají co říci i detektory kovů, problém je v tom, že už je mnohde "sklizeno". Tudíž, že detektory mohou průběh cesty pomoci objasnit, ale taky mohou zamést stopy tak, že už to nikdo nerozklíčuje, záleží, kdo má detektor v rukou a proč s ním chodí.