21.5. 1809 Bitva u Aspern a Esslingu

Byla to vůbec první bitva, v níž Napoleon utrpěl porážku. Střet se odehrál v okolí a uvnitř rakouských obcí Aspern a Essling. A to 21. a 22. května 1809.

Ráno 21. května se objevily rakouské řady a zůstaly stát před rakouskými obcemi Aspern a Essling. Maršál Masséna, který obě vsi večer obsadil, chtěl nechat v domech prorazit střílny a opevnit přístupy. Naštěstí tato moudrá opatření pominul. Císař mu za to vyčinil, jenže nepřítel se blížil a už se to nedalo napravit. Napoleon nestihl Aspern a Essling opevnit, a tak hledal náhradu alespoň v posílení jmenovaného místa předmostím, které sám vyznačil.

Kdyby sbor maršála Lannese a císařské gardy byly na místě tak, jak Napoleon očekával, byl by nepochybně arcivévodovi Karlovi neposkytl čas rozvinout před sebou vojska a okamžitě by zaútočil.

„S pouhými třemi pěšími a čtyřmi jezdeckými divizemi proti silnému nepříteli mohl císař v dané chvíli přejít jen do obrany. Proto opřel levé křídlo ze tří pěších divizí pod velením maršála Massény o vesnici Aspern. Pravé křídlo tvořené Boudeovou divizí se opřelo o Dunaj u velkého lesa mezi řekou a vsí Esslingen, kterou obsadilo také. Tři jezdecké divize a část dělostřelectva vytvořily střed pod velením maršála Bessièrese a rozvinuly se v zbylém nekrytém prostoru mezi obcemi Esslingen a Aspern,“ uvádí Marcellin de Marbot v knize Paměti: Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení.

Obě vsi šlo docela účinně chránit, ačkoliv je neobklopovaly valy. Byly totiž postaveny z cihel a kolem sebe měly hrázky proti dunajským záplavám. Kostel a hřbitov v Aspern se daly bránit dlouho. Esslingen mělo jako citadelu rozlehlý dvůr s mohutnou kamennou sýpkou. Tyto dva body Francouzům dost pomohly.

Rakouská armáda vyrazila do útoku ve dvě hodiny odpoledne a bitva se rychle rozvinula. Dělostřelba byla strašlivá. Nepřátelské síly měly obrovskou převahu, a kdyby prorazily řady francouzského jezdectva, které jediné tvořilo střed, mohly Napoleonovy vojáky snadno vrhnout do Dunaje. Místo toho, aby neochvějně Rakušané pochodovali s jádrem sil až na předmostí, promarnili celý den bitvy útoky na Aspen a Esslingen.

„Sotva nepřítel získal jednu ze vsí, použil Napoleon zálohy a znovu ji získal. To se opakovalo pětkrát až šestkrát. Navzdory požárům, které se v obcích rozšiřoval. Boje trvaly až do desáté hodiny večer. Francouzi nakonec zůstali pány Aspernu a Esslingenu. Rakušané podnikli také v noci několik neúspěšných útoků a přivolali posily,“ píše ještě Marcellin de Marbot.

Druhý situace vypadala lépe pro Napoleona, nakonec ale celou bitvu prohrál. „Byla to vůbec první bitva, v níž byl Napoleon poražen. Arcivévoda Karel však promarnil příležitost a zůstal se svými jednotkami nečinně stát na místě. Napoleon přitáhl k Vídni ze všech koutů Evropy posily a v bitvě u Wagramu uštědřil Rakušanům 5. a 6. července porážku, jež o výsledku krátké války rozhodla,“ píše historik Dušan Uhlíř v knize Čas kongresů a tajných společností.

Zdroje: Marcellin de Marbot: Paměti - Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení, Dušan Uhlíř: Čas kongresů a tajných společností, http://napoleonistyka.atspace.com/