20.7. 1944 Atentát na Hitlera

Hlavním aktérem atentátu byl plukovník Claus Schenk Graf von Stauffenberg. Společně s ním převrat plánovali také další odpůrci z řad armády. K akci se rozhoupali po vylodění v Normandii v červnu 1944.

Plán pod názvem Valkýra počítal s tím, že spiklenci převezmou Berlín a další strategická místa, přičemž pozatýkají vůdčí členy SS a NSDAP. Jenže plán se nezdařil. Vůbec poprvé se měl Stauffenberg pokusit Hitlera zabít už 11. a 15. července.

Už tenkrát vláčel na poradu s vůdcem ve Vlčí pevnosti aktovku, ve které měl výbušninu. Není divu, že Stauffenberg byl krajně nervózní, jeho psychika musela být pod obrovským zatížením. Zřejmě se mu podařilo připravit výbušninu na první ze tří jednání, ale nakonec ustoupil. Chtěl totiž současně zlikvidovat Himmlera a Göringa.

A tak výbušninu „odpálil“ až 20. července. Ve své aktovce měl Stauffenberg všechny potřebné doklady k poradě. A druhou nesl nadporučík Haeften. Jsou v ní výbušniny, dvě bomby, každá o váze asi jednoho kilogramu. „Po skončení porady si chtěl Stauffenberg vyměnit košili, protože v hlavním stanu bylo vedro. První šel do koupelny a následně do ložnice, kam ho následuje Haeften a zavírá dveře,“ popisuje Emil Hruška v knize Aktovky v dějinách.

Druhou bombu se však nepodařilo aktivovat, a tak museli operovat pouze s jednou. Když Stauffenberg vstoupil do místnosti, porada už běžela. Generál Heusinger právě mluvil o situaci na východní frontě. Hitler Stauffenberga pozdravil. „Chvíli po svém příchodu se Stauffenberg zvedl a nenápadně odešel z místnosti. Vypadalo to, že si jen odskočil. Na svém místě nechal čepici a opasek,“ píše ještě Hruška.

Mezi 12.40 až 12.50 dochází k explozi. Asi třicet sekund po ní projíždějí Stauffenberg s Haeftenem kolem a ze vzdálenosti asi 70 metrů vidí obraz zkázy, ze kterého plyne jediné: Hitler nemohl přežít! Ve zničené místnosti jsou zranění i mrtví. Hitler se v okamžiku výbuchu opíral o loket nakloněný nad stolem. Loket měl naražený, k tomu protržené ušní bubínky, drobné popáleniny a odřeniny, ale přežil.

Atentát, o který se Stauffenberg a spol. pokusili, se nezdařil. Ještě v noci téhož dne byl v Berlíně popraven. Popravčí četa jej a spolu s ním další tři spiklence zastřelila na dvoře rozsáhlého objektu vrchního velitelství wehrmachtu takzvaném Bendlerblock, ve kterém sídlilo velitelství Záložní armády, jejímž byl Stauffenberg náčelníkem štábu.

Většina dalších účastníků spiknutí byla zakrátko zatčena a popravena, někteří spáchali sebevraždu. Dalšímu spiklenci Ewaldu-Heinrichovi von Kleistovi, tehdy dvaadvacetiletému poručíkovi s frontovou zkušeností, se podařilo divným způsobem uniknout. Dne 20. července 1944 byl Kleist v jádru spiklenců v Bendlerblocku. „Stanul pak sice před vojenských tribunálem, ale ten jej osvobodil, údajně pro nedostatek důkazů,“ píší Emil Hruška a Jacqueline Giesová v knize Pravá ruka K. H. Franka: SS-Standartenführer Robert Gies v protektorátu.

Zdroje:
Emil Hruška, Aktovky v dějinách
Emil Hruška a Jacqueline Giesová, Pravá ruka K. H. Franka: SS-Standartenführer Robert Gies v protektorátu
www.wikipedia.org
www.fokus.de