2. 5. 1915 Bitva u Gorlice

Kategorie: První světová válka , Kalendárium

Paralyzovat na východě postupující ruskou armádu se podařilo spojeným německo-rakouským silám na jaře 1915. Šlo o jeden z důležitých momentů první světové války. Klíčová bitva se odehrála u Gorlice. 

 

Psal se rok 1915 a na západě německá armáda odrazila četné útoky francouzsko-britské ofenzívy s minimálními ztrátami. Dařilo se také Turkům, kteří zvítězili v bitvě o Gallipoli. Odrazili všechny útoky britských a francouzských námořních i podzemních sil. Na východě pak Německo ve spojení s Rakouskem-Uherskem zformovalo novou armádu s cílem odstavit jediným úderem Rusko. 

 

Velitelem štábu nově vytvořených vojenských sil ústředních mocností se stal Hans von Seeckt, který v lednu 1915 uspěl v bitvách u Vailly a Soissons ve Francii. Náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn věřil, že Seeckt na základě svých zkušeností zvládne také větší úkol v podobě velení na východní frontě proti ruskému nepříteli v klíčové bitvě. Koncem dubna shromáždily centrální mocnosti šestnáct divizí a dělostřelectvo jihovýchodně od Krakova. Německá 11. armáda se měla připojit k rakousko-uherské 4. armádě při útoku na ruskou 3. armádu poblíž Gorlice. 

 

Taktickým nejvyšším velením vzniklých německo-rakouských sil byl jmenovaný generál August von Mackensen. Dostal za úkol prorazit ruské linie a ochromit jejich síly postupující směrem na jih přes Karpaty. Ústřední mocnosti získaly nad Ruskem převahu. Bitva započala 2. května 1915 na severu Karpat v prostoru Gorlice. Do bojů zasáhli také Češi sloužící v rakousko-uherské i ruské armádě. V druhém případě šlo o krajany žijící před válkou v Rusku. 

 

Hned první den bojů skončil pro německo-rakouské síly nad očekávání. Během dvou dnů zajala 11. armáda kolem 17 tisíc ruských vězňů. Do 10. května se spojeným silám navíc podařilo 3. ruskou armádu zatlačit až k řece San na jihovýchodě Polska, kam byl protivník nucený ustoupit. Generál Radko Dimitriev tenkrát prohlásil, že armáda pod jeho velením vykrvácela. Ze 250 tisíc můžu pouze 40 tisíc bylo schopných zaujmout nové obranné postavení. A to se ještě protivník v podobě německo-rakouských sil zdaleka nezastavil u řeky San a pokračoval v dalším trestání Rusů. 

 

Když byla ofenzíva 22. června zastavena, centrální mocnosti postoupily asi 300 kilometrů a znovu obsadily Lvov. Způsobily obrovské ztráty ruské armádě. Samotná 11. armáda zajala více než 250 tisíc mužů a 225 kulometů. Ztráty na východní frontě si uvědomovali i spojenci Ruska. Již ve zprávě ze dne 6. června britský styčný důstojník J.F. Nielson označil ruskou armádu za „neškodný dav“. 

 

Úspěch v ofenzívě kolem Gorlice byl pro další vývoj první světové války klíčový. Snížil se totiž tlak na ohrožené rakousko-uherské obranné pozice v Karpatech. Kdyby se totiž ruským silám podařilo dostat až k Budapešti, upevnily by si na východní frontě postavení. Klíčem k úspěchu centrálních mocností byla rychlost útoku i několik dalších dílčích kroků. Například němečtí vojáci museli nosit rakouské uniformy, aby zmátli nepřítele, který nebyl schopen identifikovat rozložení sil nepřítele.

 

Zdroje: https://defenceindepth.co/, https://encyclopedia.1914-1918-online.net/, www.iwm.org.uk

 

Článek je zařazen v kategoriích:

• Archiv článků > Války > První světová válka
• Archiv článků > Kalendárium