1945

Je jaro roku 1945

Vojska Rudé armády se připravují na úder na hlavní město říše Berlin.V druhé půlce dubna už je bitva o Berlín v plném proudu a 2 května 1945 končí kapitulací Berlínské posádky na rozkaz generála Helmutha Weidlinga.To jsou celkem všem známé události.Během těchto dnů se však přihodilo něco co se dotklo i mého kraje a střípek po střípku jsem skládal i za pomoci parťáka mozaiku událostí.

Takže v Berlíně se bojuje.Ale části 1.ukrajinského frontu bojuje i na jiných místech.Dne 23.4.1945 osvobozuje část armády 1.ukrajinského frontu jeden z největších zajateckých táborů v Německu u města Muhlberg/Elbe.Zhruba 50 km od Drážďan.Uvádí se že při osvobození tábora zde bylo cca 30000 vězńů převážně zajatých rusů ale i tisíce poláků /z Varšavského povstání/a jiných národností včetně amerických /po bitvě v Ardenách/a britských vojáků.

A právě tady začíná příběh poskládaný ze střípků informací,nálezů artefaktů a vzpomínky jedné staré paní.Tento příběh se počal skládat někdy v roce 2010 v hlubokých lesích kdesi v Čechách....
23.4.1945 je tedy tábor osvobozen.Problémem těchto táborů stejně jako táborů koncentračních je že mnoho vězňů trpí vážnými nemoci zejména tyfusem a tuberkulozou.Někteří ruští vojáci boje schopni jsou přidělení k jednotkám a společně dojdou až ku Praze či jinde společně opět bojují v řádách Rudé armády.Jenže v táboře je díky špatnému zacházení právě nejvíce tyfem a tuberou zasaženo ruské osazenstvo.Jak to bylo přesně už se dnes nikdo asi nedopátrá ale po osvobození tábora byl jeden vlak s nemocnými vypraven směrem do Čech.Byli to převážně rusové ale i poláci.Po několika hodinách cesty zastavil vlak uprostřed hlubokého lesa kde vznikla lesní nemocnice skládající se ze tří částí.Tam byli nemocní přímo z vlaku odneseni/odvedeni.Jestli tam už byli připravený nemocniční zemljanky nebo byli postaveny s pomocí méně nemocných a vojáků Rudé armády není jasné.Těch nemocničních zemljanek je tam něco kolem 20 dodnes patrných tak 15..Při počtu 2-4 lůžek na zemljanku to dělá cca 40-80 lůžek.

Co vyprávěla pamětnice

Bohužel tábor byl zbudován hluboko v lesa a tak nešťastně že nikde v okolí nebyla pitná voda.Tak pamětnice tenkrát jako mladé děvče vozila na końském povozu do tábora s otcem pitnou vodu v sudech a na vlastní oči viděla to utrpení nemocných.Říkala že mnoho jich tam umřelo a že tatínek jí vysvětlil že musí být takto hluboko v lese daleko od vesnic a civilizace vůbec kvůli nákaze.Doktoři prý byli většinou poláci a velitelé lesní nemocnice Rudoarmějci.Také tam prý jednou společně z vodou vezli větší množství vápna údajně byl použit na společný hrob který tam prý je což se ale nepodařilo dodnes dokázat-nebyl nalezen ale je to dosti pravděpodobný.Bohužel o konci nemocnice a odjezdu přeživších už paní nic nevěděla jen že po pár měsících tam s otcem přestali s vodou jezdit.Tolik vzpomínky očitého svědka

Co naznačili nálezy z místa

Že byli v lesní nemocnici poláci ať už jako doktoři nebo bývalí vězni dokazují nálezy knoflíků z polských vojenských uniforem. Nejvíce však celý příběh dokazují početnější nálezy zajateckých známek ze zajateckého tábora IV.B Muhlberg.Zvláštní je že několik známek se mě podařilo dohledat v ruských archivech a všichni jsou vedeni jako přeživší/ale myslím že to tak bylo udáno hned po osvobození tábora a jestli někdo posléze podlehl nemoci už nebylo uvedeno/ také je možné že ty nalezené opravdu patřili uzdraveným/přeživším co se jich před odjezdem domů zbavili a nechávali je jen mrtvým pohřbeným v tom údajným masovým hrobě.

Z lékových tub nalezených a identifikovaných jsou to bohužel jen mastě na omrzliny /frostheilalbe/a borová mast /borsalbe/dále zubní pasty skleněné lékovky obsah neidentifikovatelný,prášek proti vším Lausepuder nenalezen /ale býval i v papírovém provedení/.

Nicméně celý příběh má mnohem více pro než proti včetně vyprávění očité svědkyně a toho co dokládají nálezy.

Je jedno kolik životů v tom hlubokém lese vyhaslo na nemoci nebo jen proto že už dál nemohli.
Příští rok bude v těchto místech vztyčen velký dřevěný kříž omotaný ostnatým drátem.

Tyto příběhy by neměli býti zapomenuty.Pamětníci vymírají a odnáší si své vzpomínky sebou.