19.7. 1883 Narodil se legionář Josef Jiří Švec

Josef Jiří Švec se stal svým činem jednou z ikon prvního československého zahraničního odboje. Rodák neunesl tíhu okamžiku a 25. října ve tři hodiny ráno se zastřelil.

Narodil se v Čenkově na Jihlavsku. Po gymnáziu vychodil učitelský ústav v Soběslavi a stal se učitelem tělocviku. Patřil k propagátorům sokolské myšlenky. V roce 1911 ho třebíčský sokol vyslal do Ruska, kde měl šířit jeho ideje. Když vypukla první světová válka, přihlásil se jako dobrovolník do České družiny formující se v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety a úspěšně bojoval například u Zborova.

Za hrdinství ho povýšili na poručíka a v polovině října 1918 se stal velitelem celé 1. divize. Osudným se mu stal 24. říjen. Švec se tenkrát stal svým činem jednou z ikon prvního československého zahraničního odboje. Vojáci jinak tomuto oblíbenému důstojníkovi vyjádřili během zastávky ve stanici Aksakovo-Belebej nedůvěru tím, že odmítli vystoupit z těplušek na jeho rozkaz, aby se přesunuli do kasáren ve městě. Plukovník totiž nechtěl a ani nemohl dát vojákům záruku, že jich nebude použito v dalších bojích a že budou nedokladně přesunuti do zázemí.

A výsledek? Ten je dobře známý. Švec neunesl tíhu okamžiku a 25. října ve tři hodiny ráno se zastřelil. „O skutečných důvodech sebevraždy lze jen spekulovat, pravdě se však blíží tvrzení, že tento veterán byl již příliš citově vyčerpán, než aby snesl „zradu“ podřízených, nátlak nadřízených a tíhu funkce,“ píše Dalibor Vácha v knize Ostrovy v bouři - Každodenní život československých legií v ruské občanské válce.

Švec v dopise na rozloučenou napsal: „Nemohu přežít hanby, stihnuvší naše vojsko, boříte to, co bylo s ohromnými překážkami stavěno po celá léta.“ Smrt plukovníka Švece československými vojáky otřásla a ti nakonec rozkaz - vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk–Bugulma - splnili.

Pro celkový obraz legií jako takových je důležitá jiná věc, a sice dějiště obou událostí – tedy nejdříve odkázání resp. odmítnutí poslušnosti a následné sebevraždy. V obou případech bylo kulisou nádraží. I Švec spáchal svůj poslední čin ve vagoně, sice ne v těplušce ale v důstojnickém klasňáku, kde těsně před smrtí nedokončil výzvu – povolání k vojákům.

Shodou náhod se Švecův pohřeb konal ve stejný den, kdy Praha slavila vznik samostatného státu. „Za zvuků jejich střelby ukládají v Čeljabinsku do hrobu pětatřicetiletého Josefa Jiřího Švece, jednoho z hrdinů bitvy u Zborova. Před třemi dny, v pátek 25. října, se velitel 1. divize československých legií plukovník Švec na železniční stanici Aksakovo zastřelil,“ popisuje tehdejší události Karel Pacner v knize Osudové okamžiky Československa.

Teprve o několik týdnů později začínaly být jednotky stahovány ze všech těch různých přetěžovaných front a stahovány k ostraze páteře celé protibolševické fronty, k zásobovací dopravní tepně – legendární transsibiřské magistrále.

Zdroj:
Dalibor Vácha, Ostrovy v bouři - Každodenní život československých legií v ruské občanské válce
www.wikipedia.org
Karel Pacner, Osudové okamžiky Československa
www.vysocina.eu