19.4. 1945 Nacisté vypálili osadu Ploština

Vypálené domy a desítky obětí. Tak skončilo běsnění protipartyzánských jednotek v osadě Ploština, ke kterému došlo 19. dubna 1945. Zachránil se pouze jediný člověk, kterému se podařilo utéct z hořícího domu do lesa.

Až do podzimu 1944 se válka pasekářské osady Ploština pod hřebenem Vizovických vrchů nedaleko Valašských Klobouk na Moravě nijak výrazně nedotkla. Ale právě kvůli tomu, že se nacházela v odlehlých místech, se stala centrem partyzánů 1. československé brigády Jana Žižky. Na Moravu se podařilo některým částem této jednotky během podzimu 1944 probít a zahájit činnost v Moravskoslezských Beskydách. „Původní oddíl se přeměnil v brigádu, jejíž jednotlivé části operovaly i v dalších moravských regionech,“ uvádí Pavel Kopeček ve své knize o odbojových hnutích.

Pro Ploštinu bylo každopádně klíčové, když se do řad partyzánů dostali dva konfidenci Oldřich Baťa a František Machů, kteří 18. dubna 1945 zběhli z hlídky a po udání v Zlíně vyrazili druhý den s partyzánským komandem Josef a jednotnou SS směrem na Ploštinu.

„Partyzáni, kterých tam bylo okolo třiceti, se stáhli a další události už jen pozorovali zdáli. V obklíčené Ploštině probíhalo vyšetřování a zrádci označovali všechny pomocníky partyzánů. Následovalo rabování majetku, bití a po zapálení chalup zahánění pasekářů do hořících domů a střelba,“ popisují tehdejší události Milan a Roman Plchovi v knize Tajemná místa nacismu.

Ještě tentýž den ráno přitom místní vůbec nic netušili a jako každý jiný den se po ránu vydali pracovat na pole a do lesů. Předehra k vraždění přitom už vrcholila. Z Vizovic, které byly výchozím bodem, už vyrazily dvě skupiny Němců včetně zrádců Františka Machů a Oldřicha Bati. Po cestě již protipartyzánské jednotky vraždily lidi. Například na samotě Ryliska zastřelily pětadvacetiletého Františka Belhu a zapálily dům, v troskách pak tělo našla jeho matka.

Výsledek běsnění protipartyzánských jednotek byl katastrofální. Shořelo deset usedlostí, zaživa upálily 24 místních. Další tři osoby popravily a jednoho člověka zabily během výslechu. „Zachránil se pouze jediný obyvatel, a to Jan Machů, kterému se podařilo vyplížit k lesu,“ uvádí ještě Martin a Roman Plchovi. Do konce války se musel muž skrývat, byl zazděný v cihlové kupě u sousedů.

Ani po noci války ale neměl Machů klid. Sebrali mu partizánský důchod. Měl prohlásit, že partyzáni o řádění nacistů věděli a nezasáhli. Byli totiž včas varování a podařilo se jim utéct do lesa pod Klášťov, a pasekáři zůstali v domnění, že když Němci partyzány nenajdou, tak se jim nic nestane. Jenže pár zrádců přesně označilo domy, kde se partyzáni ukrývali. Machů, kterému se podařilo utéct z hořícího domu, nakonec skončil za komunistů ve vězení v Uherském Hradišti.

Běsnění Němců 19. dubna 1945 vypálením osady Ploština neskončilo. V Prlově zastřelili, upálili a oběsili 18 lidí z toho 5 žen. Následně 2. května vypálili nedaleké Vařákovy Paseky u Lačnova, kde zemřeli čtyři lidé. To vše jen pár dnů před osvobozením republiky.

Zdroje: Milan a Roman Plchovi: Tajemná místa nacismu, www.vysokepole.cz, Pavel Kopeček: Cílem byla svoboda, www.pametnaroda.cz