18.9.96 Nerva prohlášen římským císařem

V září 96 se stal římským císařem Nerva. Jeho vláda ovšem netrvala dlouho. Už v roce 98 utrpěl během soukromé audience mrtvici a zemřel o tři týdny později.

Spiknutí proti Domitianovi se účastnilo pouze nemnoho jednotlivců, ačkoliv byl v Římě všeobecně nenáviděn. Zvláště praetoriánská garda měla jen malé ponětí o tom, co se chystá či kdo za tím stojí. Ve všech vrstvách společnosti museli být mnozí, kdo si vzpomínali na hrůzy, které následovaly po Neronově smrti roku 68. Když se po Domitianově zavraždění sešel senát, odsoudil oficiálně jeho památku (damnatio memoriae) a za jeho nástupce zvolil Marca Cocceia Nervu, šestašedesátiletého bývalého konsula.

„Senát se spoléhal právě na jeho zkušenosti dané věkem. Jinak totiž postrádal vojenské účely a nedávnými nebezpečnými časy prošel bez šrámu. V roce 65 byl odměněn Neronem za potlačení Pisonova spiknutí a později sloužil společně s Vespasianem jako konsul roku 71 a znovu s Domitianem v roce 90, rok po vzpouře Saturninově,“ píší autoři knihy o dějinách římské říše.

V roce 96 byl Nero ustanoven římským císařem a dostal čestný titul pater patriae. V senátu složil slib, že nenechá žádného ze senátorů popravit. První mince, které byly pro něho v císařské mincovně raženy, zdůrazňovaly ctnosti a hodnoty: rovnost, svobodu, bezpečí a spravedlnost.

Nerva po dobu dvou let, kdy byl u moci, věnoval zvláštní pozornost Itálii. Vydal šedesát milionů sesterciů na nákup půdy, jež měla být přerozdělena mezi bezzemky, zvláště lidi žijící v Římě. Získáním a převodem těchto pozemků byli pověření senátoři. Zdá se, že právě Nerva byl také císařem, jenž zavedl takzvané alimenta. Tento složitý program příspěvků pro děti známe výhradně z nápisů.

Zároveň prosadil princip řešení nástupnictví pomocí adopce (princip fungoval další století). Nerva adoptoval vojevůdce a místodržícího Germánie Traiana (vláda v letech 97–117), za jehož vlády došlo k největšímu územnímu rozmachu. „Císař Nerva se stal zakladatelem péče o chudé, Traianus byl čestným a neúnavným vojákem a Hadrianus zase stavitelem a mecenášem umění,“ píše Václav Veber v knize Dějiny sjednocené Evropy: od antických počátků do současnosti.

Vláda císaře Nerva ovšem netrvala dlouho. Už v roce 98 utrpěl během soukromé audience mrtvici a zemřel o tři týdny později. Je posledním císařem pohřbeným v Augustově mauzoleu.

Zdroje: Mary T., Gargola Daniel J., Talbert Richard J. A., Dějiny římské říše, Václav Veber, Dějiny sjednocené Evropy: od antických počátků do současnosti, www.ancient.eu