18.8. 1830 Narodil se František Josef I.

František Josef měl vojenské vzdělání, učil se cizí jazyky a měl vychování v duchu rakouského grandseigneura. Narodil se na zámku Laxenburg u Vídně.

Jeho otcem byl arcivévoda František Karel, mladší syn císaře Františka, matka Žofie z rodu Wittelsbachů. „Historikové uvádějí, že od svého sňatku v listopadu 1824 až do narození prvního syna Františka Josefa v srpnu 1830 dvakrát potratila, a to v červenci 1826 a v červnu 1827. Podle Gerda Hollera byla těhotná dokonce pětkrát,“ uvádí Jan Bauer v knize Ženy z rodu Habsburků.

Žofie byla žena silné vůle a velké ctižádostivosti, vědomě vychovávala svého syna jako korunního prince monarchie, stojící nad Napoleonem na prvém místě Evropy. Následník arcivévoda Ferdinand, jehož po císaři Františkovi měl nastoupili na trůn rakouský, byl od desátého roku slabomyslný, a ačkoliv se oženil s Marií Annou Savojskou (resp. byl oženěn), zůstal bezdětný.

Matka Františka Josefa přenesla na svého syna dva základní rysy své povahy, dynastické vědomí panovnické důstojnosti, spojené s odporem proti revoluci, a myšlenkový fond, čerpaný z německého romantismu, jenž Františku Josefovi zůstal vždy vlastní v jeho poměru k německému světu.

„V různých dobách životní dráhy, jež Františka Josefa I. v německých věcech vedla od Olomouce (1850), kde byla pochována unie-severu a středoněmeckých států s Pruskem. Dále na bojiště u Hradce Králové v roce 1866, kde Rakousko bylo donuceno vystoupit z německého spolku a uznati, že sjednocení Německa se stane skutkem bez Rakouska. A pak znovu ke spolku s Německou říší v roce 1879, kdy Rakousko-Uhersko se stalo v mezinárodním měřítku pouze členem nové středoevropské jednotky, přesto zůstalo císaři Františku Josefovi vždy cosi z mystického dědictví jeho předků, kteří po staletí formovali osudy národů na středoevropském území, vzdorujíce všem krizím a nepřízním osudu,“ píší autoři knihy František Josef I. – sto let od smrti.

František Josef se celý život cítil jako německý kníže a byl také německým duchem přitahován. I když německý romantismus stál u jeho kolébky a katolicismus byl tradiční součástí habsburské duše, nesmíme si podle autorů zmiňované knihy vztah Františka Josefa k církvi představovat jinak, než jako rakouského aristokrata k náboženství, kde dobrý poměr jednotlivcův k učení katolické církve a zdůraznění vnějších známek katolicismu patřily k dobrému vychování.

Měl vojenské vzdělání, učil se cizí jazyky a měl vychování v duchu rakouského grandseigneura. Vlivem své rodiny a výchovy utkvěl podle mnohých svým duchovním založením v osmnáctém století. Celý život ho ovládala představa, že byl vybrán k tomu, aby vládl národům, a že u vykonávání své povinnosti není vázán jiným řádem než tím, které mu udává svědomí, řídíce jeho jednání vztahem k Bohu. „František Josef se považoval za nejvyššího ochránce práv rodu, daných boží vůlí jemu a jeho předchůdcům,“ píše se ještě v publikaci o tomto významném panovníkovi.

Rakouským císařem a králem českým, uherským, lombardským, benátským, dalmatským slavonským, chorvatským atd. byl dlouhých 68 let. Zemřel uprostřed první světové války v roce 1916 na zápal plic.

Zdroje: Kolektiv autorů, František Josef I. – sto let od smrti, Jan Bauer, Ženy z rodu Habsburkůwww.wikipedia.org, www.habsburger.net