18.2.1126 - Bitva u Chlumce

Soběslav I. vybojoval vítězství v bitvě u Chlumce, kde porazil římskoněmeckého krále Lothara III. Na počest tohoto triumfu nechal přestavět a vysvětlit rotundu svatého Jiří, která se nachází na Řípu.

Celá Soběslavova vláda byla názornou ukázkou, jak bylo v té době těžké vést zemi. Musel totiž neustále čelit vnějším nepřátelům. Snažil se proto u hranic opravovat pevnosti, ale také upevňovat vztahy s panovníky sousedních mocností. Čelil ale také tlakům uvnitř říše, kde proti němu stála opozice. Odhalil dokonce spiknutí, jejímž cílem byla jeho vražda. Využil zastrašovací manévr, když v červnu 1130 pořádal se spiklenci na Vyšehradě velkolepý soud, na kterém se demonstrovalo, jak se zrádci bude naloženo.

„Že šlo jen o zastrašovací manévr je jasné kvůli tomu, že byly odsouzeny nevýznamné osoby. Rozsudky smrti vykonali osm dní po vynesení. V rámci těchto obranných opatření Soběslav zavedl čtvrcení, což se v českých zemích praktikovalo až do doby vlády Josefa II. Nacvičovalo se na mrtvolách,“ píše Stanislava Jarolímková ve své knize Co v učebnicích nebývá.

Jedna z nejtěžších zkoušek pro Soběslava byla takzvaná bitva u Chlumce, kde se 18. února 1126 střetl s německým králem Lotharem III. Tímto střetem vygradovaly spory mezi českým panovníkem a Otou II. Olomouckým, který byl nestarším Přemyslovcem a dělal si nároky na trůn. Soběslava totiž jako svého nástupce odkýval Vladislav I. Tím však nedodržel podmínky takzvaného seniorátu, tedy dědičného práva nejstaršího člena rodu na vládu.

Soběslav měl velké štěstí, protože Lothar podcenil krutou zima a spoléhal na Otovy sliby, že výprava bude krátká a nesetká se s větším odporem. „Císar Lothar vida, ze Sobéslav nemíní se pfed jeho soud stavéti, sebral zatím také silné vojsko, nejvíce ve svych domácích zemích, v Sasích a v Durynkách,“ uvádí se v Česko-moravské kronice.

Jenže Soběslav se dozvěděl o plánech německého panovníka a mohl se dobře připravit. Vyjednal si podporu všech důležitých domácích velmožů. „Bojové odhodlání českého vojska navíc podpořil i prapor, připisovaný sv. Vojtěchovi, nesený do boje jmenovcem jiného českého světce, kaplanem Vítem, na kopí sv. Václava. Tento prapor měl být nalezen ještě během svolávání vojska, a to v kostele ve Vrbčanech, původním majetku slavníkovského rodu, z něhož pocházel i sv. Vojtěch,“ přiblížil Jan Biederman, kurátor Vojenského historického ústavu.

Lotharovo vojsko se dalo do pohybu 16. února 1126, když nastala obleva, jenže tající sníh komplikoval armádě cestu. Roztáhla se tak do dlouhé kolony, přičemž Soběslav už čekal u Chlumce. Když dorazili na místo, nebyli schopní adekvátně vzdorovat. Ota dokonce bitvu nepřežil. Soběslav si uvědomoval, že totální porážka by mohla vyvolat velkou válku, a tak nabídl Lotharovi mír. Nechal si však od římského krále udělit Čechy v léno.

Zdroje: www.bellum.cz, Stanislava Jarolímková: Co v učebnicích nebývá, www.vhu.cz. Česko-moravská kronika