18.12.218 př. n. l. Druhá punská válka

Velký triumf zaznamenala římská říše, když porazila Hannibala a jeho vojsko, přestože jich tento kartágský vojevůdce zaskočil. Se svou armádou dokázal přejít Alpy. Po vítězství v druhé punské válce Římané svou moc rozšířili po většině středomořského světa.

Druhá punská válka vypukla kvůli Hispánii. Vůdčí postavení foinických měst na Pyrenejském poloostrově, společně s vlivem s místním vnitrozemím dlouho přestavovalo základnu celé kartaginské velmocenské politiky. Kartaginci využívali iberské žoldnéře pro boj ve svých válkách, iberské zlato, stříbrno a jiné kovy k vyplácení a vybavení svých vojáků a námořníků. Iberské dřevo pak ke stavbě svých lodí.

Po skončení první punské války se pokusili rozšířit svůj vliv na tomto poloostrově a zlepšit tak přístup k jeho bohatým zdrojům. Roku 237 př. n. l. se vylodil v Hispánii Hamilkar Barkas, někdejší kartaginský vojevůdce na Sicílii. Od té doby tam pravidelně vedl vojenské operace a rozšiřoval moc Kartága až do své smrti v roce 229 př. n. l. Tehdy po něm nastoupil Hasdrubal, jeho adoptivní syn, který vládl a podnikal vojenská tažení, dokud i on v roce 221 př. n. l. nezemřel.

Po jeho smrti se stal velitelem Kartaginců v Hispánii Hamilkarův vlastní syn Hannibal Barkas. „Nárůst moci Kartága vytvořil podmínky pro novou válku s Římem. Diplomatické aktivity, jež leží za jejím vypuknutí, jsou velmi nejasné, hlavně proto, že naše prameny jsou prořímské a protikartaginské a snaží se ukázat Hasdrubala a zejména Hannibala ve špatném světle,“ píšou autoři knihy Dějin římské říše.

Napjaté vztahy přetrvávaly několik let až neshody v roce 218 př. n. l. vygradovaly v takzvanou Druhou punskou válku. Hannibal tehdy vyrazil z jižní Hispánie, kde se jeho vojsko soustředilo v jižním Kartágu. Nezvolil cestu o moři, ale rozhodl se překročit Alpy, vpadnout do Horní Itálie a odtud vyzvat římskou říši k rozhodující bitvě.

„Informace o síle jeho armády se různí. Některé zdroje uvádí 38 tisíc, jiné o osm tisíc méně. Zhruba dvě třetiny měly tvořit Afričané, jednu třetinu bojovníci z Hispánie. Jenže zásobování tak velkého vojska pohybujícího se řadu týdnů v nesmírně obtížném terénu představovalo vážný problém, jehož zvládnutí bylo mistrovským logistickým výkonem. Zásoby se tenčily a sloni by téměř polomrtví hlady,“ uvádí Hans-Dieter Otto v knize Šokující vítězství: nejpřekvapivější zvraty v dějinách válek.

Roli sehrály i sněhové masy, na které narazily. Pohřbily téměř polovinu vojska. Když Hannibal dosáhl Pádské nížiny, byli Římané ohromeni. S takovým vpádem ze severu nepočítali. Římané ale nakonec vyhráli a jejich moc se rozšířila po většině středomořského světa.

Zdroje:

Kolektiv autorů, Dějin římské říše

Hans-Dieter Otto, Šokující vítězství: nejpřekvapivější zvraty v dějinách válek

www.meisterdrucke.com