17.7. 1918 Bolševici popravili cara Mikuláše II. s rodinou

V polovině července 1918 Bolševici popravili ruského cara Mikuláše II., který zemřel jako první. Až poté jeho žena a pět dětí. Masakr ukončila chaotická střelba, dokud nepadly poslední oběti.

Poslední ruský car Mikuláš II. z rodu Romanovců se oženil s Alicí Hesenskou z Německa, která po sňatku přestoupila na pravoslaví a přijala jméno Alexandra. Car nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1894. Neměl zájem reformovat zemi, proto neustále propukaly stávky a nepokoje, konzervativní řízení státu brzdilo rozvoj hospodářství i přípravu armády.

Válka s Japonskem a později proti Německu a Rakousku-Uhersko byly pro ruské ozbrojené síly fiaskem. Převrat strhl jeho vládu a nastavil v únoru 1917 parlamentní režim Alexandra Kerenského. Carskou rodinu deportovali do Jekatěrinburgu. Nad novým kabinetem zvítězili v listopadu bolševici a na rozkaz Leninova blízkého spolupracovníka Sverdlova byla carská rodina zavražděna.

Kolem půlnoci ze 16. na 17. července Jakov Jurovskij, velitel domu pro speciální účel, nařídil lékaři Romanovců, doktoru Evženu Botkinovi, probudit spící rodinu a požádat je, aby se oblékli pod záminkou, že rodina bude přesunuta na bezpečnější místo kvůli hrozícímu chaosu v Jekatěrinburgu. „Romanovci byli přemístěni do sklepní místnosti o velikost 6x5 metrů a vězňům bylo poté řečeno, aby zde počkali, než bude k domu přistaven nákladní automobil,“ popisuje tehdejší události Karel Renc v knize Bouřlivá léta 1912-1918.

Nicméně o několik minut později vkročila do místnosti popravčí četa tajné policie. Jurovskij přečetl rozkaz výkonného výboru: „Nikolaji (ruská podoba jména Mikuláš) Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit.

Mikuláš II. pohlédl na svou rodinu, otočil se a řekl: „Cože? Cože?. Jurovskij rozkaz rychle zopakoval, namířil pistoli na cara a vystřelil. Mikuláš padl mrtev. Jurovskij pak vystřelil na careviče Alexeje. Ostatní popravčí poté začali chaoticky střílet, dokud nepadly všechny zamýšlené oběti na zem.

„Otevřely se dveře, aby se rozptýlil kouř. Některé přeživší ještě ubodali bajonetem, protože střelba by mohla být slyšet ven. Poslední zemřely Taťána, Anastázie a Marie, které měly na sobě přes kilo diamantů všitých do svých oděvů, tím byly do jisté míry chráněny před střelami,“ píše ještě Renc.

Popraven byl Mikuláš II., a jeho manželka Alexandra, jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a všichni, kdo se rozhodli jít s nimi do exilu, například lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, Alexej Trupp a Ivan Charitinov. V devadesátých letech 20. století prohlásila ruská pravoslavná církev Mikuláše II. za svatého.

Zdroje: Karel Pacnar, Osudové okamžiky Československa, Karel Renc, Bouřlivá léta 1912-1918, www.pch24.pl/