8.1.1919 - Atentát na Kramáře, zachránila ho spona od kšand

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, SS-Hauptsturmführer August Gölzer i první československý ministr financí Alois Rašín zemřeli na následky zraněních, která utrpěli během atentátu. Cílem útoku se stal také ministerský předseda Karel Kramář, a to 8. ledna 1919 (některé zdroje uvádí 9. ledna). 

Na rozdíl od prvně jmenovaných, ale Kramář atentát přežil. Teprve devatenáctiletý Alois Šťastný se nejprve netrefil, ani na druhý pokus nebyl úspěšný. Kulka se odrazila od spony kšand, které měl československý politik na sobě. K útoku došlo kolem druhé hodiny odpoledne, když Kramář opouštěl svou pracovnu na Pražském hradě. Mladík na něho čekal na chodbě. Když se k němu tehdejší premiér přiblížil, začal Šťastný okamžitě střílel. 

Měl u sebe pětiranný revolver Bulldog ráže 7 milimetrů. Tedy stejnou zbraň, jako použil v roce 1881 vrah amerického prezidenta Jamese Abrahama Garfielda. Pistoli pořídil mladíkovi jeho sedmnáctiletý kamarád Vladimír Gregor. Oba dva k činu motivovala politická i celospolečenská situace. Vadilo jim, že podle jejich mínění Kramář si dělal srandu z bolševiků. Oba dva byli členy Mladé socialistické inteligence. 

V deníku Národní politika, který vycházel od roku 1883 do května 1945, se tenkrát psalo. „Šťastný a Gregor byli vyslýchání velice podrobně, hlavně co se týká jejich politických názorů a činnosti, ale ze všeho nevychází stále najevo leč to, že jejich dosavadní vzdělání a zkušenosti nestačily ku pochopené nauk a spisů, které přímo hltali. V dřívějších dobách by snad založili spolek loupežníků nebo nějakou černou ruku, v němž by Šťastný a Gregor hráli hlavní roli Mussolínů a Rinaldinů, kdežto v dnešní době si zahráli na politiky a chtěli spravit svět podle svého,“ uvádí se ve sloupku tehdy čteného deníku.

Dále uvádí, že se státním převratem a prohlášením republiky, ale nebyli spokojení, že se buržoasie zmocnila vlády na úkor proletariátu. „Dr. Kramář jest představitelem této vlády a proto Šťastný s Gregorem se usnesli, že ho odstraní. Odsoudili ho k smrti sami a nikomu se o tom nezmínili.  Jen si to zapsali do zápisníků,“ píše se ještě v článku. Šťastný, který pracoval jako písař na nádraží, dostal za nedokonanou vraždu osm let vězení. Gregor čtyři roky zostřené čtvrtletně tvrdým ložem. Tehdejší tisk popisoval, jak dvojice přijala trest s úsměvem na tváři. 

Kramář působil klidně, psalo se v novinách

Předseda vlády Kramář si několik minut po atentátu telefonoval s novinářem z Národní politiky, který stav politika vylíčil následovně: „Dr. Kramář jest přes zážitky včerejšího dne kliden, cítí se volně, až na bolestivosti místa, kde projektil narazil proti stěně hrudníku. Dokladem jeho vzácného klidu jest i to, že několik minut po činu nám telefonoval.“

Oba mladíci se nakonec dostali z vězení mnohem dříve, než jim bylo soudem vyměřeno. Šťastného podmínečně propustili v srpnu 1920 na základě rozhodnutí prezidenta Masaryka. Střelec totiž Kramářovi napsal omluvný dopis, ve kterém projevil nad činem lítost. Gregora 22. prosince 1922 po opakované žádosti o milost, o kterou žádala jeho matka Františka. 

Šťastný ještě téhož roku, kdy byl propuštěn odjel do Ameriky. Záznam v rejstříku trestů mu ale znemožňoval najít si slušnou práci, poslal proto do Prahy žádost o vymazání informací o činu. Když mu nebylo vyhověno, pokusil se zastřelit ale opět se netrefil. Od té doby měl na hlavě ošklivou jizvu. Výmazu z rejstříku trestů se dočkal až v roce 1927. 

 Kramář se dožil 77 let, zemřel v roce 1937. Dnes jeho osobnost připomíná busta na jeho rodném domě ve Vysoké nad Jizerou busta. Úplně původní byla odhalená už v roce 1927. Nacisté jí však nechal dva roky před koncem druhé světové války odstranit, komunisté ji později zazdili. Až před pěti lety nechalo město udělat bronzový odlitek podle původního návrhu, který se dlouhá léta nacházel v Národním muzeu v Praze.

Zdroj: https://alchetron.com/, archiv Národní politika, 
www.ceskatelevize.cz, www.rozhlas.cz, www.vlada.cz, www.antikvariat.eu