16.11.1632 Byla zahájena bitva u Lützenu

16. 11. 1632 Byla zahájena bitva u LützenuBitva u Lützenu byla jedna z nejkrvavějších v historii třicetileté války. Nepřinesla ale jednoznačné vítězství ani jedné ze stran, přestože během střetu padl švédský král.

Po svém úspěchu v bitvě u Breintenfeldu se Gustav Adolf uchýlil ke strategii „všechno nebo nic“ a přichystal na říšského vojevůdce Valdštejna léčku u Norimberku, kde rozmístil 500 děl. Vajdštejn jeho trik prohlédl a obě strany se pak během léta 1632 obrátily k opotřebovávací strategii. V listopadu Valdštejn, který si myslel, že válečná sezona je u konce, rozdělil své síly do dvou zástupů a stahoval se na zimu k Lipsku.

Gustav jej dostihl na silnici vedoucí z Lützenu do Lipska. Napravo od Valdštejnovy armády ležel hrad Lützen, zatímco bavorská jízda zaujala pozici na slabším levém křídle říšských sil. Švédům, které zpočátku zdržela mlha, se podařilo obklíčit toto slabé místo říšských linií.

„Katastrofa Valdštejnových nových sil se zdála neodvratná až do okamžiku, kdy dorazil Pappenheim s druhým zástupem říšského vojska. Mezitím se levá strana Švédů pod velením Bernarda z Výmaru dostala do vážných těžkostí,“ píše R. G. Grant v knize Bitvy: 5000 let válčení.

Gustav Adolf vedl jízdní útok, aby osvobodil své obležené jednotky, ale během údery byl zabit. Bernard z Výmaru byl následně schopen obchvátit pravé křídlo říšské armády, a tak zajistit celkové vítězství. Při soumraku ustoupil Valdštejn k Lipsku a poté do Čech. Přestože Švédům zůstalo v držení bitevní pole, nejvážnějším následkem bitvy byla ztráta vůdčího bojovníka za protestanskou věc „Lva severu“ Gustava Adolfa.

To Švédy dočasně ochromilo. „Valdštejn sice nezvítězil, ale bitva u Lützenu byla císařem ve Vídni hodnocena jako strategické vítězství, které mu možná zachránilo trůn. Také Švédy byl nyní císařský vojevůdce právem považován za muže, jenž v dalším vývoji války tvoří pověstný jazýček na vahách. Proto se k němu vyslali emisary z řad českých emigrantů, aby se pokusili zjistit, zda by přece jen nebyl ochoten přejíst se svou armádou na stranu protihabsburské koalice, jak ještě před rokem naznačoval,“ píše Vladimír Liška v knize Záhadné osudy slavných postav českých dějin.

Albrecht z Valdštejna však nebyl žádný naivní hlupák, aby takovým slibům uvěřil. Emigranti neměli nic než to, co si stihli z Čech do ciziny odvézt, a jejich majetky byly poté císařem zkonfiskovány, rozdány i rozprodány. Zabavené statky české protestantské emigrace teď patřily jiným vlastníkům.

Zdroje: R. G. Grant, Bitvy: 5000 let válčení, Vladimír Liška, Záhadné osudy slavných postav českých dějin