15.4. 1944 Zemřel generál Nikolaj Fjodorovič Vatutin

Byl respektovaný za originalitu vedení boje a agresivitu. Nikolaj Fjodorovič Vatutin patřil mezi nejlepší generály Rudé armády a Stalinovy oblíbence. Zemřel 15. dubna 1944.

Vatutin se narodil v Čepuchinu u Valujek ve Voroněžské gubernii. V roce 1920 vstoupil do Rudé armády a komunistické strany. Pilně navštěvoval velitelské kurzy v Poltavě a od roku 1924 vojenskou školu v Kyjevě a posléze Frunzeho vojenskou akademii, na níž od roku 1934 studoval postgraduálně. V roce 1937 se stal pomocníkem náčelníka, o rok později náčelníkem štábu Kyjevského zvláštního vojenského okruhu.

Po celou dobu Vatutin kombinoval intenzivní vojenskou službu se stranickými aktivitami. Patřil mezi velké oblíbence samotného Stalina a jako jeden z mála sovětských důstojníků se vyhnul stalinským represím v 30. letech.

„Na podzim 1939 povýšil na náčelníka operační správy generálního štábu a následně se stal zástupcem náčelníka generálního štábu, odpovědným za mobilizaci a rozvinutí sil. Po německém vpádu se Vatutinovi jako náčelníkovi Severozápadního frontu podařilo zpomalit postup na Leningrad,“ píše Peter D. Antill v knize Stalingrad 1942.

Vatutinova vojenská kariéra pokračovala na jaře 1942, kdy krátce sloužil jako zástupce náčelníka generálního štábu pod Vasilevským a byl jmenován představitelem Stavky u Brjanského frontu. Krátce na to se stal velitelem Jihozápadního a současně Voroněžského frontu, kdy se podílel na protiofenzívě u Stalingradu.

„Po celou dobu Vatutin projevoval výrazný strategický talent. Také proto si vysloužil povýšení a byl postavený do čela Jihozápadního a současně Voroněžského frontu, které měly společným náporem na jih podél Donu odříznout německé síly nejen od Donské stepi, ale i na Kavkaze a osvobodit Rostov,“ píše Miloslav Jenšík v knize Stalingrad: každý dům, každé okno, každý kámen.

Vatutinovi se podařil protiúder, který vedl k obklíčení Paulusovy 6. německé armády. Na jaře 1943 také obsadil Donbaskou oblast. Jedinou porážku kariéry utrpěl při Mannsteinově bočním úderu. Úspěšně ale pokračoval v bitvě u Kurska. Výrazně se mu podařilo přispět k vyčištění východní Ukrajiny od německých sil.

Podílel se také na osvobození Kyjeva. „Během vojenské zimní ofenzívy Vatutin 29. února 1944 padl spolu s politickým členem vojenské rady frontu K. V. Krajňukovem a deset muži ochranky při jízdě autem z velitelství 13. armády v Rovně na velitelství 60. armády ve Slavutě, do léčky ukrajinských nacionalistických partyzánů a byl raněn. Zemřel 15. dubna na Sepsi,“ uvádí ještě Peter D. Antill. Vyčistění Ukrajiny za Vatutina dokončil maršál Georgij Konstantinovič Žukov.

Zdroje: D. Antill, Stalingrad 1942, Miloslav Jenšík, Stalingrad: každý dům, každé okno, každý kámen, www.ukrinform.net