13.3.1943 Skončila bitva u Sokolova

Na východní frontě se během druhé světové války střetli českoslovenští vojáci s německou armádou u vesnice Sokolovo. Památná bitva skončila 13. března 1943.

Podle vzpomínek účastníků byl den před vypuknutím bitvy 8. března 1943 docela pošmourný. Na polích ještě ležel sníh, který v noci křehl mrazem a přes den rozbředal. „Ve stráni nad Sokolovem pomáhali lidé z vesnice našim vojákům dokončovat zákopy. Vojáci Jarošovy zesílené první roty přemáhali chvění napjatých nervů. Les táhnoucí se po obzoru hučel ozvěnou německých tankových motorů,“ píše historik Karel Richter ve své knize Přes krvavé řeky.

Naopak v Taranovce temné hřmění dělostřelby ustalo. Němcům se tam totiž nepodařilo prorazit sovětskou obranu a postupovat k Charkovu. Neplnili tak plán, kvůli kterému do Záporoží na štáb Mansteinovy skupiny armád Jih přijel sám Adolf Hitler. Jedna z důležitých bitev na východní frontě se odehrála také u Sokolova. Němci využili toho, že Sověti v prostoru Charkova neměli souvisle pokrytou frontu a zaútočili. Ve vesnici Sokolovo poblíž Zmijeva se střel s wehrmachtem 1. československý polní prapor.

Ten spustil silnou obrannou palbu a donutil protivníka zastavit útok. Němce totiž intenzivní obranná palba zaskočila. Velitel praporu Ludvík Svoboda 9. března 1943 před půlnocí napsal do hlášení: „Prapor zaujímá obranu Mirgorod-Arťuchovka. Úsek mezi Mirgorodem a Arťuchovkou brání čtyři tanky 179. tankové brigády s dělostřeleckým oddílem.“

Podařilo se dochovat také vzpomínky místních z Arťuchovky. „Jednou takhle přijdu, koukám, u sousedky Iriny Josifovny se topí. Zajdu dovnitř, a tam sedí neznámí vojáci. Byli to Čechoslováci. Topili v peci. Asi deset lidí. Povídám jim: „Chlapci, to se může takhle topit? Hitlerovci uvidí kouř a budou střílet. Jeden z nich vesele odpověděl, že nic horšího, než smrt nás nemůže potkat, matičko,“ uvedla například Zinaida Gurovová.

Raději smrt v boji…

Klíčovým dnem bojů byl 11. březen, kdy českoslovenští radisté zachytili zprávu z německé strany a odhalili plánovaný protiútok. Rudá armáda spustila palbu a jednotky wehrmachtu rozprášila. Československý prapor se ale musel dát v jednu chvíli na ústup, protože došlo k prolomení obranných pozic. Bojovali do posledních sil. Raději padli v boji, než aby se dostali do zajetí Němců. Byli si vědomí, že jako občané protektorátů jim stejně hrozila smrt za vlastizradu.

Československým vojákům se ale nakonec podařilo splnit rozkaz, a sice nepustit Němce přes řeku Mža. Dokonce nakonec dobyli Charkov, a to přestože po celou dobu bojů trpěli nedostatkem potravy. „Právě kvůli zhoršující se situaci u Charkova nařídil velitel 62. gardové střelecké divize, aby se prapor připravil k odchodu ve 23 hodin,“ píše ještě Richter ve své knize.

Ještě v noci na břeh řeky Mža před postavením praporu položili minová pole. Roty se odpoutávaly od nepřítele a odcházely směr Konstantinovka a Lisogubovka. Tím skončilo bojové nasazení československých vojáků u Sokolova. Vojensky komplikovanou akci komunisté následně využili k propagandě. V roce 1974 byla do podchodu v dnešní stanici metra Florenc umístěná obří explozivní sedmimetrová mozaika Bitva o Sokolovo. Prý se jí říká „Dáma šlape na minu“.

Zdroje: Karel Richter: Přes krvavé řeky, www.warhistoryonline.com