12.7. 1260 Bitva u Kressenbrunnu

Bitva u Kressenbrunnu v polovině července 1260 Přemyslu Otakarovi II. vynesla největší slávu a přívlastek „železný a zlatý“. Uherský král utrpěl zdrcující porážku.

Dnes byste ovšem Kressenbrunn hledali na mapě marně. Spíš najdete dolnorakouskou obec Engelhartstetten, která leží pouhých patnáct kilometrů severozápadně od Bratislavy na Moravském poli, rozlehlé rovině, která se navzdory svému názvu nerozkládá na Moravě, ale v Dolním Rakousku.

Název jí dala řeka Morava, který zde od soutoku s Dyjí prakticky tvoří rakousko-slovenské hranice. Dvě velké bitvy tu svedl Přemysl Otakar II., o němž František Palacký napsal, že „byl v řadě netoliko Přemyslovců, ale i panovníků českých vůbec, osoba bez odporu vysoce vynikající“. První ze dvou bitev na dolním toku Moravy mu vynesla slávu, územní zisk a také novou manželku, druhá pak porážku a smrt.

„Přemysl Otakar II. totiž v roce 1252 vyženil s o generaci starší dědičkou rodu Babenberků Markétou Dolní a Horní Rakousy a uhájil je před uherským králem Bélou IV., který si na ně rovněž dělal zálusk. Když se však Přemysl začátkem roku 1260 zmocnil i Štýrska, odkud byl právě místní šlechtou vypuzen Bélův syn Štěpán, byla česko-uherská válka znovu na spadnutí,“ píše  Jan Bauer v knize Převratné události v českých dějinách.

Uherský panovník se cítil Přemyslovým postupem uražen a ponížen. Svolal mohutné vojsko, v jehož řadách spolu s Maďary táhli proti Čechům a Moravanům také Chorvati, Srbové, Bosňáci, Valaši a Bulhaři, Kumáni, kteří opustili svou původní domovinu v jihoruských stepích a usadili se v Panonské nížině, ale také tlupy obávaných Tatarů. Podle Františka Palackého čítalo vojsko kolem 140 tisíc bojovníků.

Dva týdny se ovšem nic nedělo, vojáci sice na sebe pokřikovali přes vodní hladinu, nadávali si, ale jinak byl klid. Nikdo nechtěl riskovat útok přes řeku. „Až Přemysl poslal do uherského ležení vyjednavače rakouského sudího Otu z Meissova, aby nabídl Bélovi IV. Dohodu. Jedno vojsko nerušeně přebrodit řeku, kdežto druhé by ustoupilo a na volné ploše se pak měla obě vojska sešikovat a utkat v bitvě,“ popisuje Bauer.

Uherský král se rozhodl, že přes Moravu přejde jeho vojsko, zatímco český panovník měl zatím ustoupit a vyčkat si, až se Uhři sešikují na jeho břehu. K pohybu došlo 12. července 1260. Existují dvě verze, co nastalo dál. Podle jednoho Uhři napadli nepřipravené Otakarovo ležení zboku. Druhá verze, že příměří porušil Otakar a zaútočil na Uhry.

Výsledek je ale jasný, uherský král utrpěl zdrcující porážku. „Poražený Béla musel uzavřít mír, v němž se vzdal Štýrska. Aby ztlumil nepřátelství Uher, rozvedl se Přemysl se stárnoucí Markétou Babenberskou a uzavřel nový sňatek s Kunhutou. V rakouské a alpské politice se opíral o podporu rakouského episkopátu,“ píší Jaroslav Pánek a Oldřich Tůma v knize Dějiny českých zemí.

Zdroje: Jan Bauer,  Převratné události v českých dějinách, Jaroslav Pánek a Oldřich Tůma, Dějiny českých zemí, https://britishbattles.homestead.com/