12.12. 1791 Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská

Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská byla rakouskou vévodkyní, která se stala manželkou Napoleona. Ten byl přesvědčený, že sňatek bude pro jeho národ znamenat velké štěstí.

Marie Luisa, první dítě císaře Františka I. a jeho druhé manželky a zároveň vlastní sestřenice Marie Terezie, princezny obojí Sicílie, prý byla průměrně hezká s poněkud naivní tvářičkou, blankytně modrýma očima a mírně neforemnou postavou. Napoleon byl však přesvědčen, že na tom má větší podíl rakouská móda. „Až ji obléknout s francouzskou elegancí, bude z ní skutečná královna,“ pravil.

Od generála Berthiera se dozvěděl, že Marie Luisa má mírnou přátelskou povahu a dokáže být velmi příjemná. Po žárlivých dramatických scénách, kterých si vrchovatě užil s Josefinou, mu to vyhovovalo. Navíc byla rakouská princezna i poměrně vzdělaná a mluvila nejen německy, ale také italsky, maďarsky, francouzsky, anglicky, a dokonce i turecky.

Dne 23. února 1809 napsal Napoleon svému bývalému nepříteli Františkovi I. zprávu. „Můj pane, zítra pošlu svého bratrance, vicekonetabla prince z Neuchatelu, aby požádal Vaše císařské Veličenstvo o ruku Vaší dcery arcivévodkyně Marie Luisy. Vynikajícími vlastnostmi, jimiž se princezna v tak velké míře vyznačuje a vzácná přednost, že je Vaší dcerou jsou důvodem, proč tak toužím po tomto sňatku. Dozvěděl jsem se, že mohu doufat v souhlas Vašeho Veličenstva. Neváhám tedy ani okamžik a posílám svého pobočníka hraběte Lauristona, jehož již Vaše Veličenstvo zná, s dopisem pro Vás. Pověřil jsme ho, aby Vám sdělil, jakou cenu přikládám tomuto sňatku. Očekávám od něj pro sebe i své národy mnoho štěstí.“

Svatba se uskutečnila 11.března 1810 ve Vídni a ženicha při ní zastupoval maršál Louis Alexandr Berthier. Pak se osmnáctiletá Marie Luisa vydala s početným doprovodem do Francie. Netrpělivý Napoleon jí vyjel doprovázen maršálem Muratem vstříc. U vesnice Courelles nečekaně přistoupil do jejího kočáru a arcivévodkyně byla více ne mile překvapena.

„Berthier, který během vídeňského obřadu Napoleona zastupoval, mu byl velice podobný. Byl malý a měl příliš velkou hlavu v poměru k tělu. Skutečnost však předčila očekávání. Arcivévodkyně se s tím hned svěřila Napoleonovi a dodala, že mezi nám a Berthierem je naštěstí rozdíl,“ píše Jan Bauer v knize Ženy z rodu Habsburků.

Napoleonovi porodila syna, kterému se říkalo Orlík. Nemohla ho ale moc vychovávat, protože Napoleon František vyrůstal na dvoře svého dědy, kterým byl císař František I. Arcivévodkyně zemřela 17. prosince 1847.

Zdroje: Jan Bauer, Ženy z rodu Habsburků, Luboš Tabara, Vídeňský kongres, https://zenysostylom.sk/