12.11. 1420 Žižka dobyl Prachatice

V úterý 12. listopadu 1420 stanulo husitské vojsko před opravenými a zpevněnými prachatickými hradbami, tvořenými pásem opevnění a dvěma branami. Když obránci města odmrštili Žižkovu výzvu, aby otevřeli brány, nepřítel si nezasloužil slitování…

Budování Tábora a hlavně proměna Písku v husitskou pevnost znamenaly akutní hrozbu především pro prachatické katolíky. Hned první vojenské tažení vznikajícího táborského svazu nemohlo Prachatice vzhledem k jejich strategickému a obchodnímu významu minout. Ojedinělá kronikářská zpráva lapidárně říká, že ve čtvrtek 25. dubna 1420 „combusa es civitas Prachaticz… Formulace o vypálení města je zřetelně nadsazená a týká se nejspíš několika objektů.

Odjinud víme, že táborité tehdy částečně pobořili i městskou hradbu. Město samotné se vrátilo pod kontrolu husitských měšťanů, kteří vyhnali protivníky kalicha a odmítli v červenci 1420 podřízenost vyšehradské kapitule i korunovanému českému králi Zikmundovi Lucemburskému.

„Důkaz podává Zikmundovy výzva, datovaná 12. srpna 1420 a přikazující Prachatickým i dalším poddaným proboštství vyšehradského, aby zachovávali poslušnost Albíkovi z Uničova. Slavný lékař setrval na katolické straně nicméně brzy Čechy opustil a působil zprvu ve Vratislavi a v závěru svého života jako Zikmundův osobní lékař v Budíně,“ píše Petr Čornej v knize Husitství a husité.

Zápas o Prachatice pokračoval také v následujících týdnech. Na sklonku léta 1420 se kolo štěstěny znovu otočilo a vyneslo k moci zdejší katolíky, jímž se podařilo proniknout do města a vypudit z něj husitské předáky. Mohlo se tak stát někdy na začátku září, možná právě v den Narození Panny Marie, který zakotvil v místním povědomí a byla snad posléze omylem spojen s Žižkovým vítězstvím.

Prvním zářijovým dnům nasvědčuje též zpráva o zajetí někdejšího prachatického zvoníka Ondřeje z Výrova, vesničky v těsném sousedství Husince. Katolíci ho překvapili během prací na poli, odvlekli a upálili, prý kvůli jeho obrazoboreckým skutkům. Stejný osud stihl i další dva husity. Prachatičtí husité, kteří pravděpodobně našli azyl v Písku, se s poměry nehodlali smířit a chystali odvedu. Dočkali se jí ve chvíli, kdy byl Žižka dostatečně silný, aby na Prachatice zaútočil.

I tato okolnost vylučuje druhé dobytí města již v první zářijové dekádě. Asi 10. či 11. listopadu vytáhlo Žižkovou vojsko z Písku a v úterý 12. listopadu stanulo před opravenými a zpevněnými prachatickými hradbami, tvořenými pásem opevnění a dvěma branami. Když obránci města odmrštili Žižkovu výzvu, aby otevřeli brány, povolil laický kalich i čtyři artikuly pražské a uchránili si tak životy, postupoval obávaný válečník ve shodě s tradičním rytířským kodexem, sahajícím svými kořeny až do starověkého Orientu. Nepřítel, odmítnuvší nabídku kapitulace, si nezasloužil slitování.

„Dne 12. listopadu 1420 vydal Žižka rozkaz k vyvraždění dobytých Prachatic, a když jeho rukou padly i Vodňany, nechal dva zajaté kněze i určitý počet tamních měšťanů hodit u Budějovic do hořící vápenice. Jeho cílem bylo vyvolat děs a ovládnout državy mocného Rožmberka, který se vojensky neustále pokoušel ohrožovat husitský Tábor,“ píše Vladimír Liška v knize Tajemství českých kronik, pověstí a mýtů.

Zdroje: Petr Čornej, Husitství a husité, Vladimír Liška, Tajemství českých kronik, pověstí a mýtů, www.wikipedia.org