12. 1. 1782: Josefa II. Dekret Josefa II. rušící kláštery

Josef II. patří k jedněm z nejoblíbenějších panovníků našich dějin a to oprávněně. Od začátku se snažil zlepšit život svých poddaných s podstatě jednoduchou myšlenkou, že zdravý a spokojený poddaný nemá důvod se bouřit. Zcela přelomové bylo ale vydání tolerančního patentu a zrušení nevolnictví.

Náboženské svobody, stejně jako možnost poddaných stěhovat se z vesnic do měst, měly zcela nevídaný vliv na industrializaci země. K té velkou měrou přispěli také židovští průmyslníci. Židé se díky Josefu II. zbavili povinnosti nosit tradiční oděv a pásku na rukávu. Mohli zároveň opustit ghetta a měli být přímo podporováni k otevírání manufaktur a továren. Zároveň byli ale přinuceni přijmout německá jména, hebrejština a jidiš už nebyly židovským úředním jazykem a nepodléhali již „rabínským“ soudům. Díky nové pracovní síle z venkova se země měnila doslova před očima. Proběhla také zcela radikální daňová reforma atd atd. Josef II. se po dvou neúspěšných manželstvích nakonec „oženil“ se svým císařstvím. Byl to, čemu bychom dnes řekli workoholik. Během své vlády vydal na 6.000 patentů a i u jeho příčiny smrti se často uvádí jako důvod přepracování.

Josef II. zároveň utužoval co největší centralizaci. To se týkalo také národních jazyků. I když byl jedním z mála habsburských panovníků, kteří uměli česky, úředním jazykem měla být napříště již pouze němčina. Tento jeho postoj nakonec vedl až k národnímu obrození, to ale Josef II. nemohl vědět a především všem roboty zbaveným sedlákům a z ghett propuštěných židům to bylo úplně jedno.

12. ledna 1782 pak vydal dekret rušící řadu mužských a ženských klášterů. Je třeba říci, že se jednalo především o „rozjímací“ řády. Josef II. neměl zájem rušit kláštery, které provozovaly špitály a obecně provozovaly charitu. Jen v Českých zemích se toto nařízení týkalo 130 mužských a 20 ženských klášterů. Všem příslušníkům řádů byl ale nabídnut důchod 150 zlatých ročně a dvojnásobek této částky potom, pokud se dobrovolně stali „státními“ duchovními.

I když císaři nešlo primárně o majetek, jeho hodnota byla obrovská. Hned v první fázi tak získal 15 milionů zlatých, které putovaly na účty pro podporu farních organizací. Mnoho objektů bylo také rozebráno na stavební materiál, staly se z nich kasárna, pivovary atd.

Zbylé kláštery byly podřízeny biskupské kontrole, což do té doby neplatilo. Navíc kláštery nyní musely své studenty teologie posílat do generálního semináře, soukromá klášterní výchova byla zakázána. Novicové během studia museli nosit světský oděv a po studiu se hlavně stát faráři. Rozdíly mezi světskými a řádovými knězi byly odstraněny – duchovní správa se spojila se sociální službou církve.

Zrušení klášterů přispělo ke vzniku velkého množství farností a to především v odlehlejších místech. Díky reformě tak vznikla síť, kterou zde máme v podstatě dodnes. I když se jednalo o počin, který císařství velkou měrou posunul k moderní osvícenecké době, měl i své stinné stránky. Řada památek byly zcela zničena a také mnoho nádherných sakrálních památek nebo rukopisů byla skoupena doslova "za babku" židovskými obchodníky a následně prodána jako jarmareční zboží.