11.3. 1509 Českým králem se stal Ludvík Jagellonský

Ludvík Jagellonský je označován za jednoho z nejslabších panovníků. Zemřel v pouhých dvaceti letech, když se utopil v bažinách. Za českého krále byl korunován 11. března 1509.

Během krátké vlády Ludvíka pokračoval úpadek panovníkovi moci. Přispěl k tomu tím, že většinu času trávil v Uhrách a do záležitostí českého království zasahoval jen velmi okrajově.  Odmalička se svému druhému království vyhýbal. Zůstával v Budíně obklopený uherskými šlechtici, kteří na něj měli největší vliv.

Čtyři roky české stavy vyjednávaly o Ludvíkově návštěvě Prahy. Dokonce mu musely pohrozit, že jestli nepřijme se svou manželkou Marií Habsburskou pozvání, poohlédnou se po jiném panovníkovi. Přijeli na jaře 1522, ale přijetí bylo vlažné. Ludvík se divil, že se mu nikdo neklaní. „V tom království nic nekraluje než toliko, že jest král,“ prohlásil tenkrát například Vilém z Pernštejna.

Ludvík kvůli brzkému usednutí na trůn po smrti svého otce velmi rychle dospěl. Olomoucký biskup Jan Dubravius o králi řekl. „K němu sluší se zdůraznit tři mimořádné rysy. Vesměs výraz přílišné předčasnosti, a sice, že brzy dospěl, že mu předčasně vyrostl vous, a že mu už v osmnácti zešedivěl vlas.“

klíčovému okamžiku došlo, když se v letech 1523 až 1524 rozštěpila kališnická církev na dva tábory. Většina se hlásila k reformátorům Martina Luthera, byli to takzvaní novoutrakvisté. Naopak druhý tábor trval na starých tradicích a dále sbližoval katolíky. Na Ludvíkově vládě se podepsal také spor se Zdeňkem Lvem z Rožmitálu a Vilémem z Pernštejna o rožmberské dědictví.

Kromě různých tlaků ze strany šlechty musel Ludvík také čelit tureckému nebezpečí. V roce 1526 se až do uherského vnitrozemí dostala turecká armáda pod vedením sultána Süleymana. Ludvík neměl dostatek prostředků, aby se jim postavil a nedočkal se ani podpory od Habsburků a sedmihradského vévody Jana Zápolského.

K rozhodující bitvě došlo 29. srpna u Moháče, kdy bylo Ludvíkovo vojsko bylo poraženo. „Z počátku váhal a nejraději by začátek bitvy odložil. Podlehl však naléhání svého vrchního velitele kaločského arcibiskupa Pavla Tomoriho, aby zaútočil na ještě nesešikované sultánovo vojsko. Nejprve zahřměla uherská děla a pak vyrazila vpřed uherská jízda. Ale mnohem výkonnější uherská dělostřelba obrátila útočící křesťany na útěk. Nastala krvavá řež, v níž sultán svého protivníka převálcoval,“ píše Jan Bauer v knize Převratné události českých dějin.

Ludvík se zachránil, ale když utíkal z bitvy, tak spadl s koněm do bažiny a utopil se…

Zdroje: Jan Bauer: Převratné události českých dějin, Kronika českých dějin, www.wikipedia.org