11.2.1252 - Sňatek Přemysla Otakara II. a Markéty Babenberské

Byl to jedním slovem obrovský skandál. Aby si 19letý mladíček bral 50letou „stařenu“, to bylo prostě něco zcela mimořádného i na středověké poměry. Navíc dle dobových svědectví ani za mlada neoplývala Markéta žádnými výjimečnými půvaby,. Přívlastky pyskatá nebo otlemená dávají tušit, jak se věci měly. Na druhou stranu měla ale něco, co Přemyslovskou dynastii lákalo podstatně více, byla totiž dědičkou Rakouska a Štýrska. Z dobových pramenů se dá vyčíst, že svatba byla po celé Evropě terčem obrovského množství vtípků a narážek na celou Přemyslovskou dynastii. Svatba proběhla 11. února 1252 v Markétině sídle v Hainburgu na Dunaji.

Navíc tento Přemyslovský krok se vůbec nelíbil Maďarům. Ačkoli si Přemysla II. zvolila coby svého vládce Rakouská a Štýrská šlechta a stal se tak legitimním vládcem, Bela IV. okamžitě reagoval sňatkem svého synovce Romana Haličského a Gertrudy, která měla na Rakouské dědictví v podstatě stejně silné právo.

Došlo tak k válce s řadou bitev, kdy Přemysl II. nejdříve ztratil Štýrsko, aby nakonec v bitvě u Kressenbrunnu Maďary na hlavu porazil a zahnal až k Bratislavě. Pohlcením Rakouska se mapa Českého království protáhla hodně k jihu a v podstatě již začala připomínat „německou“ část Rakouska-Uherska. Jednalo se o období největšího územního rozmachu Českého státu, s výjimkou období vlády Karla VI.

Manželství samotné muselo být pro Přemysla II. asi trochu očistcem. Dobové zprávy uvádějí, že Markéta svého mladého a krásného manžela všude doprovázela a také trvala na plnění manželských povinností. Přemysl II. tak záhy hledal možnost jak se z tohoto manželství dostat pryč. Argumentoval především neplodností manželky. Sám již delší dobu žil s Anežkou z Kuenringu, se kterou měl několik dětí. Přemysl usiloval o legitimizaci těchto potomků, což se mu částečně podařilo. Papež Alexander IV. sice nakonec děti uznal za legitimní, ale zároveň přidal podmínku, že Mikuláš, prvorozený syn Přemysla a Anežky, nikdy nesmí dosednout na královský trůn v Čechách.
Nakonec bylo manželství anulováno na základě údajně nezrušeného slibu čistoty Markéty. Markéta opouští roku 1261 Prahu a dožívá na svých věnných statcích v dolnorakouské Křemži.