10.8. 1296 Narodil se Jan Lucemburský

Českým králem se stal Jan Lucemburský poměrně snadno. Krátce po nástupu na trůn ale musel učinit ústupky. Dařilo se mu však za hranicemi.

Jan Lucemburský se narodil jako první a jediný syn rodičů – Jindřicha VII. a Markéty Brabantské, kteří byli coby bratranec a sestřenice úzce spřízněni, takže jim papež Mikuláš IV. musel před svatbou vydat dispens. Kromě Jana měli ještě dvě dcery.

Českým králem se stal Jan poměrně snadno. České království a moravské markrabství dostal v léno od svého otce poté, co v srpnu roku 310 přijal nabídku části šlechty, aby usedl na pražský trůn.

„Údajně to udělal především proto, že čeští králové dědili funkci jednoho ze sedmi kurfiřtů, čímž mohli zasahovat do dění ve Svaté říši římské. Navíc využil toho, že vymřeli čeští Přemyslovci i uherští Arpádovci a Habsburci byli v útlumu, takže pro usazení lucemburského rodu v Čechách nastaly ideální podmínky, jichž bylo škoda nevyužít,“ píše Stanislava Jarolímková v knize Co v učebnicích nebývá.

Krátce po svém nástupu na trůn byl Jan Lucemburský nucený učinit ústupky šlechtě na úkor královské moci. Vydal takzvané inaugurační diplomy, roku 1310 pro Čechy a o rok později pro Moravu. V nich se zavázal k tomu, že vyšší úřady mohou obsazovat pouze domácí šlechtici, že zemská berně bude vybírána pouze ve zvlášť určených případech, a to korunovace či věno dcery. Šlechta dále nebude povinna účasnit vojenských tažení za hranice země a po zemřelém šlechtici nebudou děti pouze děti, ale i bratři a jejich potomci.

Vláda Jana Lucemburského byla poznamenána vzájemnými spory s šlechtickou obcí. Král nebyl schopen účinně čelit vzrůstajícímu politickému tlaku šlechty, zejména seskupení kolem Jindřicha z Lipé, a na sněmu v Domažlicích v roce 1318 byl donucen před požadavky panstva kapitulovat.

Správa země byla svěřena šlechtě a panovník se zavázal respektovat její politická práva. Poté Jan Lucemburský prakticky rezignoval na vnitřní politiku a od 20. let 14. století pobýval raději v cizině. Rozhodujícím vedoucím činitelem domácí politiky se stal již zmiňovaný Jindřich z Lipé.

Janu Lucemburskému se ale dařilo za hranice. Například za podpory Ludvíka Bavora získal pro český stát roku 1322 trvale Chebsko. Dále pak připojil k Českému království v letech 1319 až 1329 území Horní Lužice a později i některá slezská knížectví jako Vratislav. Jan Lucemburská zahynul 26. srpna 1346 v bitvě u Kreščaku.

Zdroje: Stanislava Jarolímková, Co v učebnicích nebývá, Petr Kovář, Všeobecný přehled témat, www.wikipedia.org