10.6. 1619 Bitva u Záblatí

Mansfeld utekl společně s několika důstojníky k Protivínu, jen stěží se zachránil. Jeho jednotky v bitvě u Záblatí v červnu 1619 rozprášilo císařské vojsko. Prohra vyvolala v Čechách paniku.

Generál Petr Arnošt II. Mansfeld počátkem června 1619 začal koncentrovat své síly u Protivína. Odtud v čele 4000 sboru zamířil směrem k Záblatí nedalo Vodňan, kde se měl setkat se třemi praporci jízdy Jana Jiřího hraběte ze Solmsu. Na cestu si vzal jedno dělo. Když 10. června dorazil do Záblatí, obdržel zprávu, že jeden jeho oddíl narazil u Netolic na protivníka. Byla to však léčka.

Hrabě Karel Bonaventura Buquoy se od svých informátorů dověděl o Mansfeldových přípravách a rozhodl se zaútočit na nepřítele dříve, než se spojí s hlavním tělesem stavovské armády. Vytáhl z Českých Budějovic s 5000 jízdy a pěchoty, aby se zmocnil Týna nad Vltavou. Během výpravy obsadili uherští husaři Netolice, které vypálili a tamní obyvatelstvo krutě pobili a ženy s dětmi naházeli do ohně. A právě sem byl Mansfeld lstivě vylákán do pasti.

„Buquoy totiž k němu vyslal sedláka s falešnou zprávou, že na netolickém hřbitově se brání 50 Mansfeldových mušketýrů, kteří potřebují pomoc. Stavovský generál neváhal a sám v čele 200 jezdců a 400 mušketýrů vyrazil vyprostit z obklíčení své vojáky. Po půl hodiny jízdy však zjistil, že situace je velmi kritická a že narazil na mnohem silnějšího nepřítele. Vypravil proto posla do Rudolfova, aby mu Hohenlohe vytáhl na pomoc. Dodnes není jasné, proč mu hlavní štáb české stavovské armády nevyšel vstříc. Tady patrně selhala i zpravodajská služba Hohenloheho,“ píše Radek Fukala v knize Sen o odplatě: Drama třicetileté války.

Mansfeld mezitím ustoupil k Záblatí. Jednotky rozestavěl na obě křídla a doprostřed vesnice umístil dělo, aby mohlo střílet na všechny strany. Než se ale generál stihl zorientoval, obklíčilo ho císařské vojsko. V této pasti pak odpoledne svedl nerovný boj. Útok zahájili Valdštejnovi kyrysníci, podporovaní uherskou jízdou. Nastal chaos a mansfeldští mušketýři nedokázali rozeznat císařské jezdce od svých vlastníci. poté už mělo valonské a uherské oddíly snadnou práci. Prolomili tábor obránců a zapálili vesnici.

„Zvláště Uhři vynikali krutostí a zabíjením nejen prchajících žoldnéřů, ale také žen a dětí, doprovázejících stavovské vojsko. Došlo ke krvavé lázni. Přes hrdinství obránců zůstalo na bojišti 1200 mrtvých stavovských vojáků a 1300 padlo do zajetí i s velkou kořistí. Mansfeld utekl společně s několika důstojníky k Protivínu, jen stěží se zachránil,“ popisuje ještě Fukala tehdejší události.

Podle soudobých zpráv se poprvé proslavil v bitvě u Záblatí plukovník Albrecht z Valdštejna. Prohraná bitva vyvolala v Čechách paniku. Císařská armáda přecházela do ofenzivy. Padl Týn nad Vltavou, Hluboká, Rožmberk a Nové Hrady. Situace se pro českou stavovskou armádu stávala neudržitelnou. Vojáci vypovídali poslušnost, žold už nebyl vyplácen několik měsíců.

Zdroje:
Radek Fukala: Sen o odplatě - Drama třicetileté války
Jan Bauer: Ďábel Valdštejn - Pozoruhodný osud vévody frýdlantského
www.bitvauzablati.cz