10.2.1763 - Potvrdili dohodu o ukončení Sedmileté války

Sedmiletá válka je označována za první celosvětový konflikt. Odehrála se mezi lety 1756 až 1763, a to v Evropě, Americe, Asii, Africe i na oceánech. Spor ukončila až pařížská mírová smlouva, jejíž ratifikace proběhla 10. února 1763.

Dohodu podepsali ve jménu svých králů – vévoda z Bedfordu, vévoda de Choiseul a markýz Grimaldi. Podporoval ji také portugalský král, přestože jeho vyslanec Martin de Mello nepřipojil svůj podpis. Vítězem sedmileté války se stala Velká Británie, která získala silnější postavení v Indii i Guinejském zálivu. Navíc si udržela převahu na moři. Společně s ní také lze za vítěze považovat Hannoversko, Portugalsko, Prusko a Rusko. Naopak Francie zůstala oslabená po stránce vojenské, ale také hospodářské. Byla doslova vyřazená ze soupeření o kolonie. Musela zničit opevnění v Dunkerqueu a vyklidit všechna obsazená území, která náležela pod Hannoversko a dalším německým státům. Porážku utrpěli také spojenci Francie, a sice Švédsko, Rakousko a Sasko.

Součástí sedmileté války bylo několik samostatných konfliktů, které vypukly v různých částech světa. Společným jmenovatelem však bylo, že právě Francie představovala hlavního soupeře i poraženého zároveň. „Pruská vítězství od roku 1757 zcela zničila vojenskou reputaci Francie. Tu se pak podařilo obnovit až v revolučních válkách 90. let. V Indii tvořili Angličané i Francouzi pouze nepatrnou část obyvatelstva, a tak se museli spoléhat na domácí spojence jako na technicko-vojenskou převahu,“ píše R. G. Grant ve své knize o největších bitvách v historii lidstva.

Sedmiletá válka představovala válečný konflikt mezi Velkou Británií, Pruskem, Portugalskem a některými německými státy na jedné straně, na druhé Francií, Svatou říší římskou (Rakouskem a Saskem), Ruskem, Švédskem a Španělskem.

Jedna z největších bitev se odehrála 5. prosince 1757 u Leuthenu, kde rakouské vojenské síly čítaly na 60 tisíc mužů a pruské 36 tisíc. Celkem padlo přes jedenáct tisíc vojáků, nejvíce na rakouské straně. Friedrich se nemohl dočkat až po bitvě u Rossbachu vyžene také druhou rakouskou armádu, které velel císařův švagr Karel Lotrinský ze Slezska. To totiž zabral Rakousku v roce 1740. A tak se plánoval Friedrich pomstít.

Napoleon bitvu u Leuthenu popsal jako mistrovský tah Friedricha, kde tento pruský panovník využil své umění přesunů, schopnost výborného manévrování a rozhodování. „Rakušané drželi opevněnou pozici, v jejich středu byla obec Leuthen. Čelo formace mělo na šířku téměř osm kilometrů, její křídla chránil bahnitý terén. Friedrich předstíral útok na rakouský pravoblok, kam směřovala veškerá pozornost, ale ve skutečnosti udeřil na levobok, který zčásti kryl horský masiv,“ popisuje R. G. Grant.

Jižně od obce Lobetinz provedl Friedrich rychlý přesun a rakouská armáda nezvládla pohotově zareagovat. Friedrichovo vojsko je úplně zdecimovalo. „Zachránil“ Slezsko, poražení Rakušané se stáhli do Čech a rozzlobená Marie Terezie sesadila prince Karla.

Zdroje: R. G. Grant: Bitvy, www.wikipedia.org, František Stellner: Sedmiletá válka v Evropě