čtu Rieger a hned si vzpomenu na noční hledání v Pražských parcích. Jo to byly časy.
10.12. 1818 Narodil se František Ladislav Rieger
Kategorie: Osobnosti , Kalendárium
František Ladislav Rieger byl český liberální politik, podnikatel a spoluzakladatel Národní strany. V souvislosti s revolucí v roce 1897 byl povýšen do šlechtického stavu. I v poslední etapě života měl pořád dobrou náladu.
Narodil se 10. prosince 1818 do mlynářské rodiny ze Semil. Už v dětství projevoval velkou dávku talentu a inteligence, takže o jeho životním směřování intelektuála bylo rozhodnuto už poměrně záhy, ačkoliv jeho otec si ještě dlouho přál, aby se František ze studií vrátil a vyučil se mlynářem.
Rieger však vystudoval prestižní gymnázium, kde byl jeho učitelem Josef Jungmann. Františka inspiroval k zájmu o literaturu. „Roku 847 získal titul doktora práv a začal působit jako soudní úředník, zároveň však stále pomýšlel na umělečtější kariéru, psal básně a stýkal se s mnoha českými vlastenci, buditeli i spisovateli,“ píše Marie Michlová v knize Smrt a pohřby slavných.
V souvislosti s revolucí v roce 1897 byl povýšen do šlechtického stavu, o rok později oslavil osmdesáté narozeniny ve velkém stylu za hojné účasti významných osobností, popřát mu přišli i někdejší odpůrci. V roce 1891 Riegera postihlo neštěstí, když zemřela ve věku 57 let jeho manželka. Také ona byla mezi Čechy velmi oblíbená, a to díky její charitativní činnosti. Její tělo bylo vystaveno na katafalku v Lobkovicích.
Na vlastní smrt se Rieger začal připravovat o devět let později, když sepsal závěť, a také při příležitosti světové výstavy navštívil milovanou Francii, aby se s ní rozloučil. Sbohem dal také rodnému, kde se setkal s Antalem Staškem a probíral s ním budoucnost Rakouska-Uherska.
V poslední etapě svého života Rieger holdoval divadlu a zachoval si dobrou mysl až do posledního okamžiku, i když na tom po fyzické stránce již nebyl dobře. Obával se už koncem devatenáctého století, že se nedožije oslav začátku nového.
„Měl problémy s třasem končetin, špatně ovládal pravou ruku a používal invalidní vozík. V únoru roku 1903 vážně onemocněl, a ačkoliv celé týdny proležel, na jeho dobré náladě se to příliš nepodepsalo. Ještě den před smrtí si pochutnával na pivu a měl zájem o všechny novinky. Ačkoliv byl hluboce věřícím katolíkem, odmítl u smrtelné lože kněze. Nejspíš stále nevěřil, že již nastala jeho hodinka. Pokoušel se vstát, ale zhroutil se a 3. března 1903 zemřel,“ připomněla ještě Michlová.
Zdroje: Marie Michlová, Smrt a pohřby slavných, Eduard Kubů a Jiří Šouša, Rozmluvy s Antonínem Švehlou, www.semily.cz
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Kim... To mohlo bejt zajímavý, co tam nejvíce padalo?....
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.