10.01.1919 - Mírová smlouva, která „zapříčinila“ druhou světovou válku

První světovou válku ukončilo pět separátních smluv, když s každou z Ústředních mocností byla uzavřená samostatná dohoda. Nejdůležitější byla ta s Německem. Takzvaná Versailleská smlouva vstoupila v platnost 20. ledna 1920, kdy ji ratifikovalo Společenství národů…

Představitelé vítězné dohody se sešli v Paříži v lednu 1919, aby pro svět otřesený válkou vypravovali mírovou smlouvu. Konference se účastnilo sedmadvacet států a její výsledky byly důležité i pro státy, které byly z jednání vyloučeny. Šlo hlavně o poražené Německo, jež bylo označováno za viníka rozpoutání válečného konfliktu. „Státy Dohody byly připravené nadiktovat poraženým státům své podmínky. Nepozvaly ani Rusko, protože žádný z dohodových států neuznával legitimitu nového ruského bolševického režimu a některé země jako například Velká Británie a USA, poslaly do Ruska své jednotky na pomoc kontrarevolučním silám,“ píše Andy Wiest ve své knize Obrazové dějiny první světové války.

Pařížská mírová konference si tak některé státy už od začátku znepřátelila. Hlavními aktéry byl americký prezident Thomas Woodrow Wilson a ministerští předsedové Velké Británie a Francie David Lloyd George a Georges Benjamin Clemenceau. Každý však přijeli s jiným cílem. Zatímco Wilson chtěl vytvořit svět založený na míru a pro Německo nepožadoval větší sankce, Clemenceau byl proti. Francie totiž během první světové války utrpěla velké materiální i lidské ztráty. Proto požadoval pro Německo přísný trest. Britský premiér George obě dvě strany mírnil. Jednáních se ještě účastnil italský premiér Vittorio Orlando a hrabě Makino, kterého na jednání vyslalo Japonsko.

Nakonec museli přistoupit ke kompromisu. Po měsících hašteření všechny strany v nejdůležitějších bodech ustoupily. Clemenceau souhlasil s vytvořením Společenství národů a Wilson akceptoval některé body smlouvy omezující území Německa a jeho moc. Tak vznikla podle mnohých nejhorší mírová smlouva v moderní historii. Nejvíce samozřejmě pobouřila Německo. Nová vláda dokonce zvažovala, že bude pokračovat v  odporu. Na druhou stranu ale umožňovala, aby Německo zůstalo silné co do počtu obyvatel a hospodářské síly, aby se svým válečným nepřátelům mohlo revanšovat.

A to přestože smlouva zbavila Německo všech zámořských kolonií. „Mírová smlouva také zásadním způsobem změnila mapu střední Evropy. Alsasko a Lotrinsko byly navráceny Francii a nejdůležitější německá uhelná oblast Sársko byla na patnáct let svěřena do správy Společnosti národů. Clemenceau navíc požadoval nárazníkovou zónu mezi Francii a Německem, a tak byla v mírové smlouvě na dobu patnácti let zakotvena okupace Porýní – oblasti mezi řeknou Rýn a francouzskými hranicemi,“ přibližuje ještě ve své publikaci Wiest.

K velkým změnám došlo také na východě Evropy. Na územích odtržených od Německa a Ruska vzniklo Polsko. Německo ztratilo velké území včetně polského koridoru směrem k moři. Všechny ztráty naplňovaly Německo hořkostí, což vedlo k dalším sporům, které vygradovaly V druhou světovou válkou.

Zdroje: www.britannica.com, https://medium.com/, Andy Wiest: Obrazové dějiny první světové války