1.8. 1798 Bitva u Abú-kíru
Kategorie: Roky válečné a revoluční , Kalendárium
První srpnový den roku 1798 přinesl jedno z největších střetnutí revolučních a porevolučních let. Odehrálo se v průběhu Bonapartovy výpravy těsně u břehu zátoky Abú-Kír východně od Alexandrie.
Zakotvenému francouzskému loďstvu tu víceadmirál sir Hotario Nelson uštědřil naprostou porážku, kterou víceadmirál François-Paul Brueys d'Aigalliers už neviděl, neboť zemřel nejpozději během výbuchu své vlajkové lodi L`orient.
Nelson Francouze doslova vyslídil v kotvišti zálivu Abú-kír. Sotva Francouzi nepřítele spatřili, Britové se přiblížili k útoku, třebaže zbývalo pouhých pár hodin denního světla. Francouzi byli zaskočení. Mnoho jich dokonce bylo na pobřeží, kde doplňovali zásoby a jejich plavidla kotvila v mělkých vodách. Britové riskovali a propluli přímo kolem čela francouzských linií.
Jedna jejich loď sice uvízla na mělčině, ale zbývající v čele s plavidlem Goliath spustily kotvy hned po levoboku svých francouzských protějšků, které neměly šanci zasáhnout, protože děla měla pouze na pravoboku. „Nelson se plavil na palubě lodi Vanguard v čele druhé poloviny své flotily, aby pak zakotvil u francouzských plavidel z druhé strany a mohl do nich pálit z obou stran,“ popisuje tehdejší události R. G. Grant v knize Bitvy: 5000 let válčení.
Francouzi kladli tuhý odpor, zvláště pak již zmiňovaná vlajková loď L`orient se 120 děly na třech palubách. Sám Nelson utržil zranění hlavy, Brueyse roztrhla dělová koule. L`orient začal hořet a zhruba v deset večer na ni explodovaly všechny zásoby prachu. Tu ránu bylo slyšet ve vzdálenost 30 kilometrů a od vraku v plamenech dokonce vzplála i dvě britská plavidla.
Za svítání byli Francouzi zcela zdecimováni a jen tři francouzská plavidla zkáze unikla. Napoleon nyní v Egyptě odříznut. Bitva u Nilu (jak ji říkají Britové), či podle francouzského pojmenování u Aboukiru představovala výjimečné vítězství, naprosto ojedinělé tím, že se tu podařilo zlikvidovat celé nepřátelské loďstvo. Francouzi přišli o jedenáct řadových lodí a dvě fregaty.
„Taková porážka by se měla projevit na morálce posádky i velitelů, leč některé francouzské admirály vedla spíše k tomu, aby hledali odplatu,“ píše Jiří Kovařík v knize Trafalgar: Anatomie námořní bitvy. Navzdory blokádě Brestu se podařilo francouzské eskadře dvakrát vyplout, a to v letech 1799 a 1801 a beztrestně dorazit z Atlantiku do Středozemního moře, kde podnikla řadu nájezdů.
Zdroje: R. G. Grant, Bitvy: 5000 let válčení, Jiří Kovařík, Trafalgar: Anatomie námořní bitvy, www.historynet.com
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
V chatu není žádný příspěvek.
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.