1.3.1899 Narodil se Erich von dem Bach-Zelewski

Dal první impuls k vzniku koncentračního tábora v Osvětimi. Nechal cíleně vraždit civilisty, aby nafoukl statistiku týkající se ztrát na straně nepřítele. Účastnil se také Noci dlouhých nožů. Erich von dem Bach-Zelewski, který se narodil 1. března 1899 se přitom soudům dlouhá léta úspěšně vyhýbal.

Erich von dem Bach-Zelewski se narodil před 121 lety v Lauenburgu, a to v rodině velkostatkáře Otto Jana Józefa von Zelewskiho a jeho luteránské manželky Elisabeth Eveline. Von dem Bach si přidal do jména až koncem roku 1933. Zelewski neměl rád, protože znělo Polsky a intenzivně pracoval na jeho odstranění. Jeho dědečkem byl polský šlechtic z rodu Kašubů Michal Zelewski, který vlastnil v 18. století několik vesnic. Erich měl pět sourozenců – tři sestry a dva bratry. Několikrát se během své vojenské kariéry pokusil s rodokmenem manipulovat, aby zapůsobil na své nadřízené.

Po smrti otce se o mladého Ericha staral strýc, který ho donutil vstoupit do armády. Byl nasazený i během první světové války, a to například během bitvy u Tannenbergu ve východním Prusku či bitvy u Gorlice. Během bojů ho však zasáhl bojový plyn, což jeho vojenskou kariéru přerušilo. Když se však zotavil, přidal se k 10. granátnickému pluku König Friedrich Wilhelm II. Byl jmenován velitelem kulometné roty pluku. Během první světové války byl zraněný celkem dvakrát a získal několik vyznamenání jako pruský kříž I. třídy.

Hlavně zásah bojovým plynem měl dlouhodobý negativní dopad na jeho zdraví. Erich von dem Bach-Zelewski zůstal v armádě také po válce. Bojoval ve Freikorps a účastnil se potlačení slezského povstání. Armádu opustil v roce 1924 na vlastní žádost a vrátil se na svou farmu v Düringshofu. Ještě téhož roku se však zapsal k pohraniční stráži. K nacistické straně se připojil v roce 1931 a stal se členem SS. Jeho členská legitimace SS měla číslo 9831 a v NSDAP 489 101.

Účastnil se Noci dlouhých nožů

Bach-Zelewski byl brzy povýšen a do konce roku 1933 dosáhl hodnosti generálmajora. Pomohl mu k tomu také zisk místa poslance v Říšském sněmu za okres Breslau. Štvalo ho, že všechny jeho tři sestry se provdaly za židovské muže. V roce 1946 během výslechu prohlásil, že mu to zničilo pověst v armádě a musel opustit Reichswehr. V roce 1934 se účastnil Noci dlouhých nožů. Chtěl se hlavně zbavit Antona von Hohberga a Buchwalda, se kterým měl dlouhodobé spory. Bach-Zelewski působil na různých postech nacistické strany, zpočátku ve východním Prusku a po roce 1936 ve Slezsku.

Osobně se nepodílel na invazi do Polska, ačkoliv jednotky pod jeho velením se v průběhu zářijové kampaně podílely na vraždění válečných zajatců. Na konci roku 1939 šéf SS Heinrich Himmler nabídl již zkušenému vojenskému vůdci místo komisaře pro Slezsko. Měl za úkol zabavení polského soukromého majetku či hromadné přesídlování. V srpnu 1940 bylo například nuceno opustit až 20 tisíců Poláků své domy ve městě Živec. Dále bylo na jeho přímý rozkaz 31. října 1941 zavražděno 35 tisíc Židů v Rize, k dalšímu masakru pak došlo také v Minsku a Mogilevu.

Bach-Zelewski také dal první impuls k vybudování koncentračního tábora v Osvětimi, protože stávající věznice byly přeplněné. První transport tam dorazil 14. června 1940 a o dva týdny později Bach-Zelewski tábor navštívil. V únoru 1942 se vrátil do Berlína, kde vyhledal lékařskou pomoc. Bach-Zelewski měl prý střevní potíže a trpěl halucinacemi spojenými se střílením Židů. Požádal Himmlera, aby ho stáhl z řízených poprav a poslal do protipartyzánských válek.

Nástupce Heydricha?

V červnu 1942 po atentátu na Reinharda Heydricha v Praze Hitler chtěl, aby se Bach-Zelewski ujal Heydrichova místa jako vůdce Protektorátu Čechy a Morava. Himmler byl ale proti kvůli aktuální vojenské situaci. Přesvědčil Hitlera, aby Bach-Zelewskiho ponechal aktivního v armádě. Hned v červenci 1943 byl pověřený všemi protipartyzánskými akcemi v Belgii, Bělorusku Francii, Norsku, Ukrajině i Jugoslávii. Cíleně nechal střílet civilisty, aby nafoukl statistiku týkající se ztrát na straně nepřítele. Došlo se na to tak, že bylo výrazně více mrtvých než zabavených zbraní. Němci totiž oblasti ovládané partyzány sice dokázali obklíčit, ale trvalo to moc dlouho. Jejich skutečným nepřátelům se tak podařilo v mnoha případech utéct.

Na začátku srpna 1944 převzal Bach-Zelewski velení nad všemi německými jednotkami bojujícími proti Varšavskému povstání. Německé síly byly tvořeny 17 tisíci muži uspořádanými do dvou bojových skupin. Zavraždili přes 200 tisíc civilistů a neznámý počet válečných zajatců. Po více než dvou měsících těžkých bojů a úplného zničení Varšavy se Bach-Zelewskimu podařilo převzít kontrolu nad městem, za což získal rytířský kříž železného kříže. Ze zničeného města si odnesl srdce polského skladatele Fryderyka Chopina, které si dal do soukromé sbírky.

Klíčový svědek v norimberském procesu

Když se blížil konec války, Bach-Zelewski se pokusil utéct. Jenže 1. května 1945 ho zatkla americká vojenská policie. Výměnou za své svědectví proti svým bývalým nadřízeným v norimberském procesu sám nikdy nebyl souzen za žádné válečné zločiny. Vyhnul se také vydání do Polska a SSSR a v roce 1949 opustil vězení. „V Norimberku například řekl, že když se po několik let vtlouká lidem do hlavy, že Slované jsou méněcenná rasa, a že židé – to nejsou vůbec lidi, tak to musí nevyhnutelně skončit hromadným vražděním Slovanů a židů,“ uvádí Čeněk Klapal v knize Nepromlčené zločiny.

V roce 1951 Bach-Zelewski prohlásil, že v roce 1946 pomohl Hermanu Göringovi spáchat sebevraždu. Jako důkaz, vydal příslušným orgánům kyanidové tobolky se sériovými čísly, která nejsou daleko od čísel použitých Göringem. Úřadům se však nikdy nepodařilo ověřit, zda Bach-Zelewski mluvil pravdu. Většina historiků tvrdí, že ne. Roku 1949 ho denacifikační soud odsoudil k deseti letům v pracovním táboře, které si však nikdy „neodseděl“. V roce 1958 byl odsouzen za zabití Antona von Hohberg und Buchwalda během Noci dlouhých nožů. Dostal 4,5 roku vězení. V roce 1961 byl odsouzen na dalších deset let domácího vězení za vraždu deseti německých komunistů, čehož se měl dopustit během v 30. letech. Zemřel ve věznici v Mnichově 8. března 1972.

Zdroje: www.findagrave.com, www.holocaustresearchproject.org,

Čeněk Klapal: Nepromlčené zločiny