1.2.1927 - První peruť RAF

Vojenským letectvem britských ozbrojených sil neboli Royal Air Force (RAF) prošly stovky Čechoslováků. Tři desítky z nich patřily pod 1. stíhací peruť, která byla na podzim 1926 rozpuštěna, hned 1. února následujícího roku ale byla opět obnovena.

Tato peruť byla nejstarší a jedna z nejslavnějších jednotek RAF. Vznikla v roce 1912 a funguje prakticky nepřetržitě až dodnes, s výjimkou již zmiňované asi čtvrtletní pauzy. První českoslovenští vojáci k ní byli přidělení už v dobách vrcholící bitvy o Británii 10. září 1940 a během necelých dvou let do 25. července 1942 se jich vystřídalo u této perutě třicet. Tak vysoký počet našich vojáků, pokud odmyslíme 68. peruť, neprošel žádnou jinou britskou jednotkou.

To se týká i počtu přiznaných jistých sestřelů, kterých bylo 33, s touto skupinou nemohla soupeřit žádná jiná jednotka RAF, kde sloužili Čechoslováci. Téměř polovinu těchto vítězství si letci připsali během nočních akci. Členové 1. perutě přitom létali především přes den, ale občas vypomáhali také v noci. A to v letech 1940 až 1941, kdy bylo noční stíhací letectvo teprve v plenkách. Pomoc byla potřeba hlavně při noční obraně Velké Británie. Takové akce se nazývaly Fighter Night a piloti z nich velmi nadšení nebyli. „Létali totiž s letouny Hurricane a Spitfire, do kterých nebylo možné nainstalovat palubní radiolokátory, plameny z výfuků piloty nadměrně oslňovaly,“ píší Jiří Rajlich a Jiří Sehnal v knize o nočních stíhačích RAF.

Když byla špatná viditelnost nebo jim paradoxně nezlepšovaly orientaci hořící města, nemohli piloti dosáhnout moc velkých úspěchů. V květnu 1941 tvořili naši vojáci téměř polovinu personálu 1. perutě a došlo k rozhodnutí zformovat z nich letku A, která byla prohlášena za československou. „V jejím čele stál až do své smrti Antonín Velebovský. Od té doby se také datují první noční úspěchy perutě,“ uvádí ještě Rajlich a Sehnal.

Zlom v její činnosti nastal 1. července 1941, kdy byla přemístěna z Redhillu v hrabství Sussex na základnu Tangmere situovanou asi pět kilometrů na severovýchod od malebného Chichesteru. Vydržela tam rok, během kterého zaznamenala dobré výsledky. Na novém působišti byla 1. peruti svěřena noční obrana přístavů Portsmouth a Southampton. Piloti proto okamžitě začali nacvičovat noční létání a několikrát měnili taktiku. Dne 9. července 1942 byla jednotka přemístěna do Acklingtonu, kde mělo dojít k jejímu přezbrojení.

Našim nejúspěšnějším zástupcem v řadách RAF byl Karel Kuttelwascher, kterému se říkalo „Kut“.  Také byl členem 1. perutě. Na nočním akce létal výhradně ve svém osobním stroji a po svých prvních úspěších si nechal na pravou stranu motorového krytu namalovat rovněž osobní emblém - žlutou osu překrytou červeným praporem s nápisem Night Reaper tedy Noční žnec. Bylo to výstižné, protože v noci rozséval zkázu nad německými letišti.  Dvakrát obdržel vysoké britské letecké vyznamenání Distinguished Flying Cross. Díky úspěchům během nočních operací se vyšplhal na první příčku československých stíhacích es. Sestřelil na dvě desítky nepřátel.

Zdroje: www.pinterest.com.mx, www.britmodeller.com, www.nam.ac.uk, Kočičí oči: Čs. noční stíhači v RAF 1940-1945 (Jiří Rajlich a Jiří Sehnal)