Ondřejovsko-Býčí skála.

Opouštím Baďurů průsmyk a pokračuji po hřebenu zvaném Ondřejovsko situovaném v minulém příspěvku.Po kamenitém chodníku kličkuji sem tam a občas když detík pískne vytahuji většinou loveckou, nebo wermachťáckou nábojnici.Mezi kameny se nedá kopat a tak odvaluji ty potvory a docela se nadřu. Najednou se objevuje zelená tabulka se známým lvíčkem a nápisem Chráněný přírodní útvar a za ním ční mezi stromy nějaká skaliska. Jsem na místě, vypínám detík a beru foťák, abych něco zachytil pro své občasné návraty v zimních časech, kdy příroda odpočívá a já na PC probírám uplynulou hledačskou sezonu. Skály mám rád, jsou pevnými body v terénu a snad od dob ranného křesťanství představují jistotu, něco pevného a stálého vyjádřeno přirovnáním-Petr , to je skála ....dál nevím. Sedám a hodím sváču, která při šumu lesa a všeobecném klidu chutná o to lépe. Sem chodí jen opravdoví fajnšmekři na klid a pokoj lesa, bez výdobytků civilizace, protože sem přijít není zas tak pohodlné. Jsou i skalní vyznavači klidu v přírodě, co zde užívali v náručí přírody každou volnou hodinu a ta poslední se jim stala osudnou.Přátelé mu na památku označili i místo jeho častých byvaků a na památku, pro poslední duchovní cestu pověsili i jeho toulavé boty. .