Tam jsem se byl mrknout už za komančů. Je to tuším poslední z řady pevností, která byla vybudována na obranu Olomouce v letech 1871-6.
Fort Radíkov
Stavba byla prováděna podle návrhu projektanta kapitána Karla rytíře von Peche, zaměstnaného u 8. oddělení Říšského ministerstva války ve Vídni. Jeho nepravidelný 6ti úhelníkový půdorys připomínající lunetu s tupým čelem a bastionově tvarovanou šíjí lze v podstatě rozdělit na dvě části – na bojový prostor na obvodovém zemním valu a na týlovou část obsahující za sebou dva obdélníkové kasematové trakty o rozměrech 8x60 a 8x80 m, které sloužily jako šíjová kasárna pro plánovanou posádku radíkovského fortu tvořenou 11 důstojníky a 800 muži (v dobové dokumentaci je pro vnitřní kasematový trakt používá no označení „Parados“, zatímco vnější trakt nese název „Šíjová budova“. Oba objekty byly jednopodlažními stavbami s plochou střechou postavené z lomového kamene a z cihel fortifikačního formátu. Jejich vnitřní prostory byly na ochranu proti nepřátelskému ostřelování opatřeny odolnou cihlovou valenou klenbou, pokrytou 30 cm vrstvou prostého betonu (údaj vychází z dochované stavební dokumentace, skutečnost je většinou skromnější) a zasypanou silnou vrstvou zeminy.