Caligula (37–41) – coins

Caligula, jehož skutečné jméno bylo Gaius Julius Caesar Augustus Germanicus, byl římský císař, který vládl od roku 37 n. l. do svého zavraždění v roce 41 n. l. Byl třetím císařem Římské říše a jeho krátká vláda je často připomínána pro její extrémy v despotismu, excentricitě a obecně chaoickém chování.

Mládí a vzestup k moci

Caligula se narodil v roce 12 n. l. jako syn Germanika, oblíbeného vojevůdce a adoptovaného syna císaře Tiberia. Jeho matka Agrippina Starší byla vnučkou prvního římského císaře Augusta. Měl pět sourozenců a byl součástí významné julsko-klaudivské dynastie. Po smrti svého otce v roce 19 n. l. byla jeho rodina politicky izolována a potlačována Tiberiem. Po smrti Tiberia v roce 37 n. l. byl Caligula vyhlášen císařem.

Vláda

Počátek jeho vlády byl přijat s nadšením, jak veřejností, tak i senátem, jelikož byl vnímán jako nadějný nástupce oblíbeného Germanika. Caligula však brzy začal projevovat známky tyranie a nepředvídatelného chování, které nakonec definovaly jeho panování.

Excentricity a tyranské chování

Caligula je známý svými bizarními a často krutými činy. Mezi jeho nejznámější excentricity patří jmenování svého koně Incitata za konzula a plány na jeho postavení jako boha. Říká se, že vedl válečnou expedici proti Británii, ale místo toho se vrátil s mušlemi, které prohlásil za "trofeje z moře". Jeho vláda byla také poznamenána extrémními projevy krutosti, sexuálními výstřelky a konflikty s římským senátem.

Finanční problémy a smrt

Caligula čelil vážným finančním problémům během svého panování, částečně kvůli svým extravagantním výdajům na stavební projekty a veřejné zábavy. Pro zvýšení příjmů údajně zavedl nové daně a začal provádět konfiskace majetku u bohatých římanů.

Jeho panování skončilo, když byl zavražděn členy své vlastní pretoriánské gardy v roce 41 n. l. po necelých čtyřech letech vlády. Caligulův smrtelný útok ilustruje vysokou míru nepopularity, které dosáhl mezi těmi, kteří byli nejblíže k moci.

Dědictví

Caligulovo dědictví je často předmětem historické revize a debat. Někteří historikové navrhují, že některé z příběhů o jeho tyranském chování mohly být přehnané jeho politickými nepřáteli. Přesto zůstává v historické paměti jako příklad despotického vládce, jehož vláda byla katastrofální jak pro jeho osobní pověst, tak pro římský stát.