Æthelred II. (978–1016) – coins
Král Æthelred II., známý také jako Æthelred Nerada (anglicky Æthelred the Unready), vládl Anglii v letech 978 až 1016. Jeho vláda byla poznamenána sérií vnitřních problémů a především intenzivními útoky Vikingů. Přízvisko „Nerada“ neznamená „nepřipravený“, jak by se mohlo zdát doslovným překladem, ale spíše vychází z anglosaského slova "unræd", které znamená „špatně raděný“ nebo „pod vlivem špatných rád“, což reflektuje neschopnost přijmout účinná rozhodnutí a poradit se s vhodnými lidmi.
Ranná vláda (978–991)
Æthelred se stal králem jako velmi mladý, kolem 10 let, poté, co byl jeho starší nevlastní bratr, král Eduard Mučedník, zavražděn. Tato vražda byla pravděpodobně dílem politických intrik na dvoře, které se mohly týkat i Æthelredovy matky, královny Emmy, což značně zatížilo Æthelredův nástup na trůn a jeho pozdější vládu. V prvních letech jeho vlády se království ocitlo v relativně klidné situaci, ale to se rychle změnilo, když se Vikingové vrátili na scénu.
Vikingové a danegeld (991–1013)
Po roce 980 se Vikingové začali vracet s nájezdy na Anglii. Roku 991 se odehrála bitva u Maldonu, kde Vikingové porazili anglickou armádu. Tato porážka donutila Æthelreda zaplatit Vikingům tzv. danegeld – výpalné, které mělo zajistit mír. Æthelred věřil, že placení danegeld by mohlo odradit Vikingy od dalších nájezdů, ale opak byl pravdou. Vikingové viděli Anglii jako snadný zdroj bohatství a jejich nájezdy pokračovaly. Celkově Æthelred zaplatil Vikingům velké sumy stříbra, což podkopalo anglickou ekonomiku a vedlo k rostoucí nespokojenosti mezi jeho lidem.
Sňatek s Normandskou princeznou (1002)
V roce 1002 se Æthelred oženil s Emmou Normandskou, dcerou vévody Richarda I. z Normandie. Tento sňatek měl posílit vztahy s Normandií a pomoci Æthelredovi čelit vikingským útokům, neboť mnozí Vikingové měli spojence v Normandii. Emma se později stala matkou Eduarda Vyznavače, který by měl hrát klíčovou roli po Æthelredově smrti.
Masakr dne svatého Brice (1002)
Ve stejném roce Æthelred nařídil masakr Dánů žijících v Anglii, což je známé jako masakr dne svatého Brice (13. listopadu 1002). Tento krok měl být odvetou proti dánským nájezdům, ale situaci jen zhoršil. Jedním z důsledků byla pomsta krále Svena Forkbearda, vládce Dánska, který začal intenzivnější útoky na Anglii.
Sven Forkbeard a Æthelredovo vyhnanství (1013)
Rostoucí intenzita vikingských nájezdů, vedených Svenem Forkbeardem, vyvrcholila v roce 1013, kdy Sven dobyl většinu Anglie a Æthelred musel uprchnout do exilu do Normandie, kde našel útočiště u svého švagra, vévody Richarda II. Sven se prohlásil za anglického krále, ale jeho vláda trvala jen krátce, protože v roce 1014 zemřel.
Návrat Æthelreda (1014–1016)
Po Svenově smrti se Æthelred vrátil do Anglie na žádost anglické šlechty, která nebyla spokojena s vládou Svenova syna, Knuta Velikého. Æthelred se tedy znovu stal králem, ale jeho návrat na trůn nebyl triumfální. Vikingové stále hrozili invazí, a Æthelred se musel potýkat i s vnitřními konflikty. Jeho syn, Edmund Ironside, se v tomto období stal důležitou postavou a vedl vojenskou opozici proti Vikingům.
Smrt a následky (1016)
Æthelred zemřel v roce 1016, zatímco se jeho syn Edmund Ironside snažil udržet zemi proti Knutovi Velikému. Po Æthelredově smrti Edmund pokračoval v boji, ale nakonec byl poražen, což vedlo k tomu, že se Knut stal anglickým králem a zahájil tak novou kapitolu anglické historie pod dánskou nadvládou.
Hodnocení Æthelredovy vlády
Æthelredův odkaz je komplikovaný. Jeho přezdívka "Nerada" odráží jeho neefektivní politiku a neschopnost účinně bránit zemi proti Vikingům. Placení danegeld bylo považováno za slabost a snaha o vnitřní reformy nevedla k výrazným změnám. Jeho vláda byla obdobím rostoucí nestability a rozkladu, což nakonec vedlo k dočasné dánské nadvládě nad Anglií.